Leoš Stránský: Jako kaskadér už víc nedokážu

Leoš Stránský (48) žije v Kladně, vlastní dům v Londýně a ve světě kaskadérů je něco jako Jaromír Jágr v hokeji. Letos na jaře se stal koordinátorem akčních scén pro slavná hollywoodská filmová studia. Jeho práci uvidíme už brzy, protože se do kin chystá nový film kultovní série Star Wars, na kterém má zásadní podíl.

Minulou Tvář týdne, herce a šéfa kladenského divadla Jana Krafku zajímá, jak se vám podařilo ve vaší branži přežít?
Měl jsem obrovské štěstí. Žádný vážný úraz mě nepotkal (směje se).

Nejste kladenský rodák. Od kdy v Kladně žijete?
V Kladně jsem zhruba od osmdesátého devátého roku, kdy jsem na Fakultě tělesné výchovy a sportu potkal budoucí manželku z Kladna.

V té době už jste působil jako kaskadér?
Od malička jsem dělal sportovní gymnastiku a atletiku. Od patnácti jsem se specializoval jen na gymnastiku. Na fakultu jsem šel i proto, že jsem plánoval kariéru trenéra sportovní gymnastiky. Tam jednou přišli z Divadla E. F. Buriana, že potřebují někoho, kdo při představení udělá stojku, přemet a ještě bude umět aspoň trošku hrát. V divadelním světě jsem se potkal mimo jiné s Ondrou Vetchým, který mě přivedl na myšlenku dělat kaskadéra. Tak jsem se přihlásil a oni mě vzali. Z mého pohledu to bylo jednoduché (směje se).

Dalo se na začátku devadesátých let kaskadérstvím uživit?
Skoro nedalo (směje se). Ale byl to můj velký koníček, tak jsem se snažil, aby se mé příjmy zlepšovaly. Natáčení jsem byl schopen obětovat cokoli. Bylo to jako droga. Čím častěji jste v akci, tím víc chcete točit, tím víc chcete slyšet potlesk štábu.

Proč jste riskoval nejistou existenci a nevsadil raději na běžné povolání?
Tahle profese mě skutečně naplno pohltila. V kaskadéřině jsem díky sportovní průpravě neměl problém cokoli předvést. Bylo to pro mě přirozené. Neodmítal jsem práce, které jiní nechtěli dělat. Když řekli, skoč z třicetimetrové věže, tak jsem skočil. Tehdy už na tyhle skoky byl speciální airbag.

Narazil jste u sebe na limit, který jste odmítl překročit?
Samozřejmě (usmívá se). I já jsem měl své hranice. Nebyl jsem kaskadér hazardér. Tím jsem se asi režisérům i filmovým produkcím líbil. Nebyl jsem v jejich očích úplný šílenec. Párkrát jsem taky řekl, že do něčeho nejdu. Třeba do čelního nárazu s autem, které jelo šedesátkou, a já se měl proti němu řítit na kole z kopce. A další aspekt naší práce je opakování scén. Musíte být kdykoli připraveni udělat stejně náročnou scénu několikrát za sebou. To také s sebou nese riziko zranění. Mnohdy jsem si hlídal, aby na place byla sanita a někdy i nastartovaný vrtulník, abych se do nemocnice dostal co nejrychleji. I do airbagu se totiž dá dopadnout blbě a skončit se zlomenou páteří.

Na co jste se specializoval?
Na létání z rampy, na výbuchy, nechal jsem se srážet auty. Získával jsem v Německu nebo v Rakousku zkušenosti při natáčení různých seriálů, jako byl například Doktor z hor, které si mi hodily do budoucna. Měl jsem víc příležitostí k různým kaskadérským situacím než u nás doma v Čechách.

V polovině devadesátých let české kaskadéry včetně vás proslavil film Titanic. Byl tenhle snímek pro vaši kariéru zlomovým okamžikem?
Byl to zlomový okamžik, protože Titanic je jeden z největších filmů všech dob. Po něm pro mě následuje film Zachraňte vojína Ryana. Možná vás to překvapí, ale vojín Ryan je v kaskadéřině nejvíc. Dvacet let po jeho natočení se u filmu stále říká, že třeba tu a tu scénu budeme dělat jako v Zachraňte vojína Ryana. Je to návod, jak nejlíp točit kaskadérské scény.

Čím čeští kaskadéři v Titaniku filmový svět zaujali?
Titaniku se zúčastnilo deset českých kaskadérů. Byli tam kaskadéři z celého světa, špatní i velmi dobří. My byli dobří všichni, kvalita ostatních kolísala. Cokoli nám řekli, tak jsme udělali kvalitně. Postupně nám dávali přednost před americkými kaskadéry. Dobrá pověst se s námi táhla dál. Byli jsme dobře zapsaní. Bohužel, postupem času se ozývaly zahraniční štáby čím dál víc a od nás si brali i průměrné kaskadéry. Pak si nás už nebrali pro to, že jsme velmi dobří, ale pro to, že jsme levní.

Před Titanikem jste už v zahraničních filmech a seriálech působil. Jak jste se do nich dostal?
Na začátku devadesátých let k nám začaly jezdit anglické, německé a americké produkce. S nimi jejich kaskadéři. Všimli si mě a pozvali na natáčení do zahraničí. Jedna z těch skupin mi dala práci v Mnichově. Tak jsem se dostal do různých německých seriálů.

Jak jste na tom byl v začátcích filmování s angličtinou?
(směje se) Hrozně. Přesto jsem už na Titaniku naší partě dělal tlumočníka, i když jsem na tom, z dnešního pohledu, byl bídně. Ale tím, že jsem potom dělal hodně sám, bez možnosti mluvit česky, tak to šlo s mojí angličtinou rychle dopředu. Prostě jsem odposlouchával slovíčka.

Které další filmy vedle Titaniku a vojína Ryana stavíte ve své kariéře nejvýš?
Například Mumii, bondovku Casino Royale, Vertical Limit, Troja, do kin teď půjdou filmy, na kterých se podílím jako koordinátor Král Artuš, Harry Potter a samozřejmě Star Wars.

Můžeme tvrdit, že jste byl nejlepší kaskadér na světě?
To bych se bál říct (usmívá se). Já nevím, jak se pozná ten nejlepší.

Ale jistě víte, jak se pozná špatný kaskadér od dobrého…
Jednoduše. Základ se dělí na šikovné a nešikovné. Pak jsou šikovní, kteří ale neumějí hrát. Dobrý kaskadér neumí jen jezdit na koni, on u toho umí třeba šermovat a ještě svou roli dobře zahraje. Koordinátor kaskadérů to pozná hned. Režiséři často chtějí, aby kaskadér nejen vyběhl z auta a dal někomu facku, ale aby u toho zahrál taky emoce, kterým divák uvěří. Takové kaskadéry teď vybírám já a režisérům říkám, jak se akční scény představuju. Oni je podle koordinátora pak také většinou točí.

Co všechno může filmový koordinátor?
Můžu měnit scénář, mluvit do něj, měnit scény. To je velmi důležité, protože kaskadérské scény musíte jako koordinátor projednat s režisérem i scenáristou. Trénujete a připravujete pro scény herce. Na téhle pozici jste pro film druhý nebo třetí nejdůležitější člověk.

Je pozice koordinátora nejvyšší pozicí, kterou kaskadér může u filmu dosáhnout, nebo můžete jít ještě výš?
Když jsem s kaskadéřinou začínal, snil jsem o tom, že budu jednou hrát v bondovce. Představoval jsem si, že to bude můj kaskadérský vrchol. Když jsem se do bondovky dostal, uvědomil jsem si, že to nemusí být můj vrchol, že můžu jít ještě dál. Dělat koordinátora kaskadérů. No a přes post asistenta koordinátora jsem se nakonec hlavním koordinátorem stal. A v téhle pozici je meta dělat Star Wars. Na podzim můžete v kinech posoudit, jak se mi akční scény povedly. Po Star Wars jsem dostal práci na Harry Potterovi. Co víc chtít? Tím, že mě přibrali ke Star Wars, tak jsem se dostal do nejvyšší ligy koordinátorů na světě. Výš už v kaskadéřině jít nejde. To bych musel změnit zaměstnání. Kdybych chtěl dělat třeba režiséra akčních scén, tak to už je jiná branže. V ní bych začínal zase od píky a nevím, jestli na to mám schopnosti stát se výborným režisérem. Přeci jen už mám nějaký věk (usmívá se)…

Kdo rozhoduje o tom, že Stránský bude koordinátorem kultovních Star Wars?
Lidi v Hollywoodu, které vůbec neznám, a kteří o mě slyšeli. Když takovou práci dostanete, tak se připravte, že vám tihle lidé budou zdůrazňovat, jakou důvěru ve vás mají, že je nesmíte zklamat. Není se čemu divit, vždyť třeba Star Wars jistě budou nejvíc vydělávajícím filmem s miliony diváky v kinech po celém světě. Se ctí, kterou mi tím prokázali, mi zároveň na záda naložili obrovskou zodpovědnost. Když mluvíme o nových Star Wars, tak musím říct jednu zajímavost. Ony už byly natočené, ale zjistilo se, že jim chybi některé záběry. Rozhodli se proto velkou část filmu přetočit. Sestavili nový natáčecí tým, jehož jsem byl součástí a který dostal za úkol chybějící části dotočit a špatné věci nahradit. Jak se to povedlo, to můžete posoudit sami, v prosinci je premiéra.

Podle které scény vás filmoví fanoušci poznávají v civilu?
Nevím, jak kdo, ale pokud někdo řekne tebe znám, tak je to většinou z Ryana. Hraju v něm německého odstřelovače, kterému kulka proletí skrz zaměřovač do oka. Jednou jsem byl jako host v pořadu, kde se zabývají možnou realitou podobných filmových scén a zjistili, že kulka by optickým zaměřovačem neprošla, protože jeho konstrukce tomu brání (usmívá se). Kamkoli přijedu a řeknu své jméno, tak snad každý kaskadér i filmař si vybaví tuhle scénu. Na české scéně jsem nejznámější z filmu Pelíšky. V něm hraju pošťáka „dvě dávky“ (směje se). Pelíšky jsou můj nejoblíbenější český film. Jsem rád, že jsem si v něm mohl zahrát.

Chlapi milují bondovky. Vy jste se objevil ve dvou, ve zmíněném Casinu Royale a ve snímku Jeden svět nestačí. V jakých scénách jste v nich vidět?
V Casinu hraju muže s kufříkem, který se v domě v Benátkách pere s Bondem a moje scéna končí tím, že na mě spadne výtah. Ve filmu Jeden svět nestačí vidět nejsem. V něm mě srazí auto a pak se tam mihnu při výbuších.

V českém filmu máte přátele mezi herci i režiséry. Funguje podobné spojení mezi kaskadérem a herci v Americe a v Anglii?
Obvyklé to není. Točil jsem tři filmy s Angelinou Jolie, strávil jsem s ní téměř tři roky a vytvořili jsme si přátelské pouto. Když máme příležitost, tak se potkáme. Často to ale není. Když natáčeli s Bradem Pittem v Čechách, tak jsem Brada pozval do Kladna na nohejbal a skoro to vyšlo, kdyby mu to Angelina nezakázala (směj se). Angelina je moje kamarádka, ovšem spíše než by mi vzala telefon, tak mi odepíše mailem. Komu v zahraničí můžu zavolat kdykoli, je herec Clive Owen. Dělali jsme spolu několik filmů a kdykoli je ve Střední Evropě, tak mi zavolá. Podle možností se vidíme a třeba jdeme na večeři. Na rozdíl od Angeliny, u které jsem to ani nezkoušel, můžu Clivovi zavolat okamžitě. Mezi režiséry mám nejlepší vztah s Ronem Howardem.

Vrátíte se někdy k obyčejné kaskadéřině?
To určitě ne. Na to už jsem opravdu starý (směje se). Mně se ani do těch akcí nechce. Já si v téhle branži nepotřebuju nic dokazovat. Po pětačtyřicítce by měl kaskadér skončit.

Jak se za dvacet pět roků profese kaskadéra ve světovém filmu změnila?
Je jasné, že technické možnosti dnešní doby jsou úplně jinde. Dřív se padalo do krabic a airbagů, dnes se vše dělá na speciálních pásových brzdách, kdy je kaskadér připoután na lanku. Před lety se při hoření používal ochranný oděv z Poldovky, dnes mají kaskadéři speciální nehořlavé kombinézy. Chrániče, které používají v současné době, jsou daleko propracovanější. Vystřelovací a brzdicí mechanismy jsou často napojené na počítač. O těch se nám před těmi pětadvaceti roky ani nezdálo. Nyní se prostě víc dbá na bezpečnost. Ta je také prioritou natáčení. Riziko úrazu se eliminuje prakticky až na nulu. Nejednu připravenou akci zrušili jen kvůli tomu, že se produkci zdálo, že hrozí riziko malého úrazu.

Mně připadá, že hrozí i malý úraz například v každé šermířské či jiné podobné scéně…
Ty jsou většinou pečlivě nacvičované dlouho před ostrou klapkou. Podobné bitvy se dělají po velmi krátkou dobu, aby se herci a kaskadéři příliš neunavili. Mají přestávky a scény se pak sestříhají.

Mrzí vás, že publikum netleská skvělým kaskadérům stejně jako hercům?
To mně vůbec nevadí. Ať jsou herci oslavovaní. Pro mě je důležitý režisér, kameraman, producent a spokojení herci. Já chci vždycky odvést nejlepší práci. Kvůli tomu se i pohádám s režisérem, když myslím, že mám pravdu, že to tak, jak chci já, bude nejlepší. Když se mi například scéna nelíbí na monitorech, vyžaduji její přetočení. S mým jménem musí ve filmu být spojena nejvyšší kvalita.

Co nového ve filmu vás čeká v nejbližší době?
Měl jsem dělat na filmu Flash, což je jedna z postaviček akčních komiksů, co běhá hodně rychle. Ale začátek natáčení odsunuli o dva měsíce. Čekám, co do toho přijde dalšího. Možná Robin Hood, možná něco jiného.

Máte plán B, kdyby vás přestali využívat jako hlavního koordinátora a vy jste se ocitl bez práce?
Okamžitě se vrátím do pozice asistenta koordinátora. Zakázky už na to mám, to mám jisté a můžu to jít dělat hned. Je to super práce, nechci říct, že je to špatný, ale byl by to krok zpátky. Já se o práci nebojím…

Jste šťastný člověk?
Tahle práce mi něco vzala i dala, asi šťastný jsem, určitě jsem, spokojený. Sám se necítím, i když jsem se rozvedl. Mám kamarády, mám rodinu a vím, že ti lidé stojí za mnou. Díky nim se necítím sám.

Příští Tváří týdne je Luděk Maulis alias John Lennon z kladenské skupiny The Beatles Revival. K Británii máte blízko, na co se pana Maulise zeptáte?
Proč si vybrali zrovna Beatles, když je hraje skoro každý?

Jan Murárik

kaskaderma