„Lennon“ Maulis: Byli jsme taky Teplí Brouci

Žije v Kamenných Žehrovicích. Miluje kopanou, hokej a muziku. Za žehrovické Ovce hraje hokej, za nedaleké Lodenice fotbal. Ale sport ho neživí. Na obživu Luděk Maulis (44) už roky vydělává jako John Lennon v kapele Beatles Revival. Teď je naší Tváří týdne.

Minulá Tvář týdne, kaskadér Leoš Stránský, se ptá, proč jste zvolili právě Beatles, když je hraje kde kdo?
Těžko říct, už si to asi ani nepamatujeme, jelikož Beatles hrajeme čtyřiadvacet let. S mým bráchou, Paulem McCartneym, jsme je začali hrát na gymnáziu. Říkali jsme si Lebka plná čaje a většinou jsme hráli písničky Beatles, které jsme si otextovali do češtiny. Ovlivnil nás náš táta, který Beatles doma poslouchal. Nejvíc jejich desky pouštěl na Vánoce. Od té doby je mám spojené s Beatles (směje se).

Kdo založil váš Beatles Revival?
Míra Vaic, také z Kamenných Žehrovic. Ten s námi chodil na gympl a hrál s námi osm let. V současné době je úspěšný podnikatel v IT.

To jste se tenkrát vy tři podívali do zrcadla a řekli si, že se podobáte slavným Broukům, tak je začnete hrát pro lidi na koncertech?
Kdepak. My nejdřív začali hrát bez image Beatles. Hráli jsme kdekoli za pivo a párek. Vzpomínám si, že jsme hráli třeba v Plzni pro deset lidí. Byli jsme sice čtyři jako Beatles, ale vůbec jsme neřešili, jak u toho vypadáme. A taky jsme se nejmenovali Beatles Revival, ale The Teplo.

Kdy jste měli první větší koncert?
To si pamatuju přesně. Bylo to v pátek třináctého března roku 1992 v Klubu 55 a vystoupili jsme v rámci nějakého folkového festivalu. A přestože jsme vůbec neuměli hrát, tak jsme měli fenomenální úspěch. Tím jsme koncertování odstartovali. Měli jsme například obrovský koncert v Bažantnici, když byl vypuštěný ještě starý Bažák. Image Beatles jsme začali řešit někdy kolem přelomu tisíciletí. To jsme si začali říkat Beatles Revival z hornického dělnického města Kladna.

Kolik písniček Beatles jste v počátcích pro lidi hráli?
Hráli jsme zhruba čtyřicet minut jejich největší hity.

Kterou písničku jste zahráli jako úplně první?
Pokud si dobře vzpomínám, tak The Fool on the Hill u někoho na chatě o silvestra.

Měli jste v Kladně konkurenci?
Tenkrát v Kladně byli Brouci, ve kterých působil náš současný bubeník Jirka Tomišín a kytarista Michal Koberstein, ten taky s námi nějakou dobu hrál. Jeden čas jsme obě kapely spojili a vystupovali jsme jako Teplí Brouci.

Proč jste na počátku tisíciletí nechali vzniknout Beatles Revival i s kostýmy a image Paula, Johna, Ringa a Georga?
Protože k nám přišel Jirka Vonka z pražských Beatles Generation. Oni už to brali hodně komerčně a Jirka věděl, co to obnáší. Do toho můj brácha, který měl dvě děti, prohlásil, že už nechce chodit do práce. A Jirka nám poradil, abychom se jako Beatles oblékli a prodávali se dráž, než jen za ten párek a pivo.

Za kolik jste hráli do té doby?
Za patnáct set až dva tisíce korun dohromady pro všechny čtyři. Teď v Čechách hrajeme zhruba za čtyřicet tisíc korun, v zahraničí mezi dvěma až třemi tisíci eur. Patnáct let sebe provozujeme jako firmu. A fungujeme dobře. Polovinu vydělaných peněz investujeme zpátky do kapely. Ale tam, kde si nás předtím brali rádi a často, jezdíme pořád za stejnou cenu. To se týká třeba Mostu, kam jezdíme pravidelně přes dvacet let.

Na startu Beatles se vyměnili bubeníci. Jak se měnili lidé kolem vás a vašeho bratra?
Bubeník Jirka Tomišín přišel ve třiadevadesátém, měnili se akorát sóloví kytaristé, přičemž poslední z nich, Petr Lux, je u nás třináct roků.

Bylo od začátku jasné, že vy budete Lennon a brácha McCartney?
Nebylo. Před patnácti roky jsem ještě vypadal spíše jako Paul… Když jsme v těch dobách zavítali do Liverpoolu, tak těm lidem tam bylo jasný, že já jsem Paul McCartney. Měl jsem taky tak naducané tváře a uměl jsem si učesat stejnou patku. Rychle jsme ale v kapele zjistili, že nejhůř hraju na kytaru, že na mě zbyla doprovodná, takže jsem se předělal na Johna. A prý ho i nejlíp napodobím hlasově.

Co vás na pohled s Lennonem nejvíc spojuje?
Zřejmě vlasy. Mám je podobné, jako on měl ve svém mládí. Nebarvím je, i když začínám mírně šedivět (směje se). Brácha si každý den vlasy zastřihává a přetáčí si patku, protože se mu točí na opačnou stranu, než měl Paul. Zbytek kapely nosí paruky.

Zmínil jste Liverpool, rodiště Brouků. Kdy jste poprvé začali jezdit ven jako Beatles?
V roce 2000 jsme, díky jedné manažerce, vyjeli do Polska. Teď se o naše výjezdy starají holandský a dánský manažer. Na nezájem zahraničí si nemůžeme stěžovat.

Jak se vyvíjela vaše angličtina?
Mluvíme tak nějak normálně. Znám i úspěšné interprety písniček Beatles, kteří zpívají „svahilsky“ a umějí Beatles tak dobře, že přes tu muziku to nepoznáte. Ale třeba Beatles zpívali písničku Rock and Roll Music od Chucka Berryho a sami nerozuměli tomu, co on tam zpívá, tak si ji přizpůsobili pro sebe. Ani já tuhle písničku nezpívám pořádně anglicky (směje se). Aspoň jako angličtina to samozřejmě znít musí.

Mají z vás zbylí Beatles radost?
Nikdy jsme s nimi osobně nemluvili, ale myslím, že z nás radost mají, stejně jako z mnoha dalších podobných kapel, protože jim odvádíme autorská práva. Beatles nikdy proti těmto napodobeninám nijak nebrojili. Za naše promo cédéčko jim platíme zhruba padesát tisíc korun na autorských právech.

Kam až jste se v souvislosti s pravými Beatles dostali?
Hráli jsme na křtu životopisné knihy jejich tajemníka Alistaira Taylora. S ním jsme byli v častém kontaktu. Už zemřel.

Paul McCartney navštívil oficiálně Česko dvakrát. Proč jste se s ním nepotkal?
Když tu byl nedávno, tak jsem zrovna hrál hokej a předtím jsme byli všichni v Polsku. Náš sen to úplně není.

Zmínil jste hokej. Vedle muziky jste na Kladensku známý jako vášnivý fotbalista a hokejista. Letos jste na trávníku posílil populární Lodenice ve čtvrté třídě. Jak to, že obyvatel Kamenné Žehrovice, která má béčko ve stejné skupině, válí za jinou obec?
Za Žehrovice jsem byl párkrát hrát, ale většinou na mě zbylo místo v bráně a já se bojím o ruce. A taky mi to úplně dobře nešlo. Do Lodenice mě zlanařil hokejista Láda Náprstek. Dali jsme tam dohromady partu, která si jde jenom zakopat pro radost z kopání. To se mi líbí. Když jsme tým skládali, tak jsme po vzoru seriálu Okresní přebor sehnali i Vietnamce. Zašli jsme do místní večerky a tomu milému prodavači jsme nabídli, aby s námi chodil hrát. Ale jelikož neumí vůbec česky, tak nám nerozuměl, pořád nám nabízel nějaký zboží a po půl hodině konverzace si začal myslet, že mu chceme prodat auto. Situaci zachránil až jeho syn, který tady chodí do školy, česky umí bezvadně. Když tátovi všechno vysvětlil, tak ten byl nadšený. Má to ale háček, jak nerozumí, tak nám jezdí na zápasy buď v jinou hodinu, jinam, nebo rovnou v jiný den… Abych mu nekřivdil, letos stihnul tři zápasy.

Od vzkříšení Lodenice jste ještě nevyhráli. Jakou si jako tým dáte za první výhru odměnu?
Za výhru nic vypsaného není. Odměnu dostávají jen střelci v podobě podpůrné erotické tablety. Pak je jejich povinností v kabině vyprávět, co se po požití dělo. A to i v případě, že dotyčný střelec nemá k sobě osobu opačného pohlaví. U nás v kabině se vypráví ledacos (směje se).

Zeptám se v jedné otázce na hokej, fotbal i Beatles – jak dlouho budete ještě hrát?
Párkrát jsem už přemýšlel, že toho nechám. Neovládám ani hokejku, míč, ani kytaru, ale do padesátky bych u všech těchto aktivit vydržet mohl.

Tady se nemusíte bát, že vás jako Lennona někdo zastřelí…
V Kamenných Žehrovicích? No nevím, nevím. Jisté to není. Tady máme vraždu každou chvíli (směje se).

Další Tváří týdne je bývalý vynikající volejbalista osmdesátých let a později tenisový trenér Luboš Maršoun. Ten pro Vaše Kladno bude od začátku nové extraligové sezony hodnotit domácí zápasy kladenského týmu. Na co se jej zeptáte?
Zajímá mě, jestli na zápasy jezdívali mikrobusem, nebo autobusem?

Jan Murárik

beatbeatles