Radek Gardoň: Kvalitní hokej nemusí být jen o velkých penězích

Jako hokejista se nesmazatelně zapsal do novodobých dějin kladenského klubu. Po skončení kariéry získal věhlas jako trenér hokejového potěru. V současné době působí na hokejovém svazu, a také ukončil šéfování tenisového areálu klubu SK. Tváří týdne je Radek Gardoň (47).

Kurty jste převzal do pronájmu od města v roce 2009. Jakých bylo těch osm roků s tenisem?
Někdy lehčích, někdy těžších. Bavilo mě to, protože jsem zůstal po skončení hokeje u sportu. Tenis mně byl ostatně blízký, protože jsem se mu vedle hokeje intenzivně věnoval. Hrával jsem za Beroun a třeba v Kladně jsem svedl nejednu bitvu s věhlasným hokejistou – tenistou Petrem Tatíčkem. Když jsem si pronajal tenisový areál, nešel jsem do neznámého prostředí.

Proč právě nyní končíte jednu svou tenisovou etapu v Kladně?
Město přišlo se záměrem areál zmodernizovat, což je nutné. Já na tak velkou investici nemám. Dohodli jsme se, že ukončíme vzájemnou smlouvu.

Tři roky pracujete na hokejovém svazu coby regionální trenér, respektive šéftrenér mládeže pro střední Čechy. Co to v současné době obnáší?
Mám pod sebou patnáct klubů a jejich mládežnické trenéry. Objíždím je a konzultuji s nimi práci s dětmi. Někde fungují bezvadně, jinde jim to trochu ještě třeba drhne, ale od toho jsem tady, abych jim pomohl se zlepšovat. Drtivá většina trenérů má zájem spolupracovat. Co jsem poznal, českému hokeji rostou šikovní kluci, nemusíme mít o jeho budoucnost obavy.

K téhle profesi jste se dostal především díky vaší kvalitní práci s malými hokejisty na Kladensku. Vedete úspěšný oddíl Rytířů, máte i svoji hokejovou školu. Nelitujete, že jste se zaměřil jen na děti a ne na dospělý hokej, v kterém jste mohl získat slávu?
V žádném případě toho nelituji. Práce s dětmi mě nesmírně baví a vyhovuje. Tvaruju si malé hráče podle svých představ a na svoji školu jsem pyšný.

V kladenském klubu trénujete družstvo ročníku 2004. Čím to, že se vás soupeři obávají?
Mám šikovné kluky a výborného kolegu trenéra Zdeňka Nedvěda. Z našeho týmu by se v hokeji mohlo prosadit, a já věřím, že o nich uslyšíme, zhruba šest sedm kluků. Jsme s nimi od jejich první třídy, nemáme téměř žádnou fluktuaci, jako v některých věhlasných oddílech mimo Kladno. Družstvo se sehrálo, semklo a vytvořilo výbornou partu. Příští rok, po sezoně, je podle předpokladů asi předáme o ročník výš dalším trenérům a já se budu chodit dívat na jejich další růst. Ale co bude v klubu dál, to nevíme. Skončila sezona a jedná se. V budoucnu bych se nebránil se Zdeňkem trénovat třeba i nějaký dorost.

V družstvu máte i svého syna. Vidíte ho už v Americe?
Je teprve na startovní čáře a nejdříve musí ukázat tady, co v něm je, že něco umí. Jsem na něj tvrdý, ale on to bere a poslouchá mě (usmívá se).

Je dnešní hokej jen o penězích? Nedá se i bez nich pracovat s výhledem několika sezon?
O velkých penězích to vždycky není. Podívejte se na Jihlavu. Poslední roky tam pracovali koncepčně, vychovali si mladé kluky, budovali prvoligový tým tři roky. Karlovy Vary to udělaly podobně. Cesta k úspěchu není v tom vyměnit patnáct dvacet hráčů každou sezonu. Vytipoval bych i tady mladé hráče a kousek po kousku bych se snažil skládat perspektivní tým s výhledem dvou tří sezon, kdy by se začali prát v baráži o postup. Nikdo samozřejmě nezaručí, že se určitě povede sestavit za tu dobu silný tým, ale pořád je to pravděpodobnější, než sázet stále jen na nové tváře.

Co vás čeká v nejbližší budoucnosti?
Sbalit věci v tenisovém klubu, předat areál městu a pak začnu mít čas i na sebe. Už to potřebuju (směje se).

Vyberete příští Tvář týdne?
Výběr nechám na vás (usmívá se).

Jan Murárik

gardongardonova