Parfumerie Janout sídlí na kladenské hlavní třídě od roku 1908. Přežila i čtyřicetiletý vynucený záskok v podobě socialistického podniku. Jiří Janout, potomek zakladatele a současný majitel firmy, pokračuje v rodinné tradici od roku 1991.

Jak to v roce 1908 začalo?
V té době se na Kladno přistěhoval můj praděda, pekař ze Šumavy. Na hlavní třídě zakoupil patrový dům s tiskárnou. Jeho syn, můj děda, perspektivu v tiskařině příliš neviděl a udělal si z dnešního pohledu takový malý průzkum trhu. Zjistil, že kladenské ženy nemají ve městě žádný obchod s parfumerií a líčením. Rozhodl se přestavět dům na parfumerii. Tiskárnu zboural a dům dostavěl. Ihned od začátku začal v parfumérii nabízet dnes prestižní značky, například Guerlain, nebo ty, co v té době rovněž začínaly, jako například Chanel. Dalo by se říci, že byl na Kladně skoro špička.

Co se dělo s parfumerií po roce 1948 s nástupem komunistického režimu?
Můj otec pracoval s mým dědou, svým otcem, v parfumerii dva roky. Pak ale přišel rok 1948 a parfumerii i s domem nám komunistický režim znárodnil. Museli jsme tak platit státu nájem za bydlení v domě, který byl dříve náš. Otec musel nastoupit na Poldovku. Ve znárodněné prodejně vznikla prodejna drobného zboží se zaměřením na parfumerii, později s názvem Kleopatra.

Co národní podnik ve vašem obchodě za minulého režimu nabízel?
Zaplať pánbůh, zůstala tam parfumérie (usmívá se).

Připomeňte mladším generacím, kde všude jste za minulého režimu v Kladně prodával?
Začínal jsem v potravinách na náměstí, které se dnes jmenuje Starosty Pavla a v té době neslo jméno náměstí Revoluce. A pak jsem na konci sedmdesátých let přešel do obchodu proti nemocnici. Tehdy jsem tam jako vedoucí otevíral samoobsluhu. Později jsem ještě šéfoval tehdejší cukrárně Diana naproti kinu Sokol. Ta rok po revoluci s koncem národních podniků skončila v dražbě a mně se jako soukromníkovi do tohoto objektu nechtělo. Tehdy to byla moc velká divočina.

Rodinný obchod jste po revoluci obnovil, protože jste chtěl pokračovat v rodinné tradici?
Samozřejmě (usmívá se). V krvi celé naší rodiny koloval a koluje obchodní duch. I mojí manželce, takže nás vůbec nenapadlo, že bychom prostory našeho obchodu pronajali někomu cizímu. Chtěli jsme navázat na tradici naší rodinné značky, která obnáší slušnost a úctu k zákazníkovi.

Dům s obchodem vám vrátili dva roky po revoluci. Převzal jste ho bez větších problémů?
Tady jsme zažili další paradox doby. Mobiliář prodejny, regály a další inventář, které ještě patřili našemu dědečkovi, tedy naší rodině, jsme si museli od podniku Drobné zboží znova odkoupit. Přistoupili jsme k tomu i z toho důvodu, že jsme s nějakým vybavením začít museli. Nové vybavení by bylo ještě nákladnější a každá koruna byla při rozjezdu podnikání dobrá. Přes byly počáteční investice do obchodu vysoké.

Jak jste se na trhu museli otáčet, abyste hned neskončili?
Museli jsme jezdit po celé republice a shánět. Když jsme sehnali zahraniční zboží, tak se od našeho obchodu táhla dlouhá fronta. V devadesátých letech jsme zaměstnávali až pět prodavaček. Plus já a moje žena. Dnes už máme jen jednu prodavačku. Tato zaměstnankyně u mě začínala jako učnice v potravinách a pak přešla i do cukrárny Diana.

Po čem zpočátku soukromé parfumérie J. Janout zákazníci nejvíce prahli?
Třeba v dnešní době obyčejná značka Denim (směje se) byla v té době velmi populární u mladých lidí. Všeho bylo málo a lidi přímo bažili po západních produktech, které tu před rokem 1989 vůbec nebyly nebo jen ve speciálních obchodech, takzvaných Tuzexech, kde ale neplatilo normální měnou, ale pouze tuzexovými poukázkami Bony. Byla to vůbec divná doba. Ze začátku k nám chodili ještě zákazníci, kteří si pamatovali v obchodě mého dědu. Říkali nám, že doufají, že bude parfumerie stejná jako za dědečka. Byl na Kladně velmi oblíbený.

Jak jste tehdy měli otevřeno?
Nejdříve od osmi ráno. Později se vžil trend mít otevřeno od devíti. Byli jsme jedni z prvních soukromníků. Zavírali jsme v šest večer. A jako z prvních jsme nezavírali na polední pauzu, což v té době byl ještě přežitek z doby komunismu.

Kdy skončila doba pěkných prodejních obratů?
Nejdřív s nástupem super a hypermarketů a obchodních center a trh nakonec úplně podtrhl internet. Za co my nakupujeme, se na internetových e-shopech často prodává. Často se nám stává, že přijde zákaznice s tím, že výhodně zakoupený parfém na e-shopu nevoní tak dlouho, jako ten z kamenného obchodu. Nechci házet všechny internetové obchodníky do jednoho pytle, je mezi nimi většina velmi seriózních, ale zákazníci by neměli sázet na nejnižší cenu. Nemají pak stoprocentní garanci, že si nekoupili pouhý padělek zvučné značky. My fungujeme díky našim stálým zákazníkům, kteří se k nám vracejí a kterých si velice vážíme. Mladých lidí ale mezi nimi už moc není.

Po čem se zákaznice nejvíce ptají dnes?
Stále po kvalitních parfémech. To se nezměnilo.

Co s vašimi tržbami udělal koronavirus?
Zasáhl citelně. Zákazníci se báli a téměř přestali chodit. Vrací se velmi pomalu.

Kolikrát jste si jako soukromý obchodník dovolil odjet na dovolenou?
Díky našemu skvělému personálu jsme si dovolenou s manželkou mohli občas dovolit (usmívá se)

Máte syna, který pracuje jako filmový maskér. Převezme váš obchod?
Pořád nám do toho mluví. Už by to prý dělal úplně jinak (směje se). S manželkou doufáme, že to po nás jednou převezme.

Jan Murárik

S dědou, zakladatelem rodinného podniku