Na konci kariéry patřil k oporám zadních řad Kladna. Města, kde do velkého hokeje kdysi vkročil. Doma má zlato z Nagana i titul mistra světa. V současné době Libor Procházka (43) pomáhá trénovat kladenský dorost a věnuje se vlastním dětem.
Hraní hokeje se takřka čtyři roky nevěnujete. Chybí vám zápasy?
Krátce po skončení kariéry jsem měl cukání se k hraní vrátit. Ale dal jsem přednost rodině a udělal jsem dobře. Po třiadvaceti sezonách si to zasloužila.
Hýbete se?
Chodím se starou gardou Unhoště hrát fotbal, doma cvičím nebo si jdu zaběhat. Ale nehrotím to, a taky se stane, že třeba týden nesportuji. Podle nálady, pocitu. Občas se mně ještě stane, že se ráno probudím a leknu se, že nestíhám trénink, ale taky si někdy na to, že jsem hrál, ani nevzpomenu (usmívá se)…
Vedete své tři děti ke sportu?
Osmiletí kluci hrají fotbal, florbal a hokej, dcera, která je v deváté třídě, hraje basketbal. Jsem rád, že je sport baví a jen nesedí doma. Jestli kluci ve sportu vyniknou, to si neodvažuji tvrdit. Je před nimi dlouhá cesta.
Trénujete starší dorost. Jak je na tom podle vás kladenská hokejová mládež?
Když jsem začínal, myslel jsem si, že ti kluci na tom budou mnohem hůře, než byli. Jsem příjemně překvapen, že to není tak tragické. Najdou se u nás talenty, kteří v hokeji chtějí něco dokázat. Kdyby se z každého ročníku pro áčko vychoval jeden nebo dva hráči, tak je to podle mě obrovský úspěch. Jsem u mládeže tři roky a za tu dobu jsem zažil současné hokejisty áčka Kubíka, Vebera či Zelingra.
Jan Murárik
Tři roky pomáhá v Kladně trénovat mládež
Volný čas Liborovi vyplňuje rodina
-
Rytířský Movember překonal stotisícovou hranici!< Předchozí
-
Rytíři si za dvě branky odvážejí tři bodyDalší >
Počasí Kladno
