Na covid-19 neexistuje lék, existuje jen přístup lékařů a zdravotnického personálu k těžce nemocným. Jak to vypadá za zdmi covidového pavilonu M kladenské nemocnice, popsal v těchto dnech na sociálních sítích jeden z mnoha desítek pacientů, kteří těžký průběh onemocnění přežili.

Rád bych poděkoval vaší nemocnici za péči, které se mi dostalo na vašem covid-oddělení ve dnech 4. až 8. ledna 2021. Věřte, že si hluboce vážím péče, které se mi dostalo. Ač jsem celé rodině vzpupně vysvětloval, že do nemocnice mne nikdo nedostane, neb jsem stále mladý 68letý sportovec, odolný, silný (a namyšlený), zavolal jsem si sám 155 po hrůzných nocích, kdy záchvaty nesmyslného kašle kroutí člověka do klubíčka, horečky se střídají s propocenými tričky a svět se smrskne na lapání po dechu.
Ze sanitky vystoupil první kosmonaut, velmi příjemná lékařka Iveta (kterou tímto zdravím!). Na příjmu v kladenské nemocnici jsem zíral, opravdu, profesionalita, vlídnost, vstřícnost…!!! A fofr. Avšak klidný fofr. A objevil se mi vnitřní klid – tady jsem dobře. Z probíhajících telefonátů jsem pochopil, že na příjmu čekám leže na pojízdném lůžku, až bude připravena postel na covid-oddělení. Jedna ze sestřiček příjmu mne přikryla. To jsou ony „maličkosti“, kdy jste vděčen, že nejste jen nemocné číslo.
Na pokoji jsme byli dva, koupelna s WC uvnitř (asi to byl původně nadstandard?). Kyslík k dispozici. A kolem se objevovali kosmonauti. Vlídní, profesionální, když chodili, tak šustili a byly jim vidět jen oči. Laskavé i krásné. Později jsem rozpoznával směny sestřiček. Mají můj dík. Obdivuhodné, co musejí vše vydržet, překonat, nesplést, … Vřelý dík!!! Je to nedorovnatelný kontrast s odpírači a chytrými kecy, bohužel se nacházejících i tu a tam mezi mými kamarády z běžek, horských kol, vodácké i hospodské party. Někteří by si to tam měli vyzkoušet...
Byla mi podána i rekonvalescentní plasma. Musela být od mladého děvčete, neb se mi udělalo lépe. Do domácího ošetření jsem se vrátil po pěti dnech, kdy mi nemocnice již nemohla nabídnout více. A já to velmi chápal. A měl jsem i pocit, že poslední den zabírám již lůžko dalším potřebným. To jsem již věděl, od kolegy spolu-maroda, že jsem na příjmu čekal, až se mi upraví postel po právě zemřelém 81letém pánovi, se kterým on ještě mluvil a najednou bum a nic…
Vážená Nemocnice Kladno. Děkuji vám za život. Pár dní po propuštění jsem se doma ještě trápil v horečkách i dušnosti, ale byl jsem na to upozorněn, že takový průběh může ještě doznívat. I dnes, s třetím týdnem, byť je nesrovnatelně lépe, zdaleka nejsem fit. Jsem rád, že jsem opustil vaší nemocnici těmi velkými dveřmi vpředu, na rozdíl od některých, jimž posloužily ty malé vzadu… Prosím vyřiďte na oddělení jak sestřičkám, tak lékařům, tak uklízečkám a pomocníkům mou vděčnost a poděkování.

Děkuji. Roušce zdar. Martin Krupička. 

Reakce čtenářů, kteří vesměs mají své zkušenosti s hospitalizací, jeho slova potvrzují:
M. D.: Krásná a i z mé zkušenosti pravdivá slova.
B. V.: Pán mi mluví z duše dodnes cítím velký vděk a úctu k lékařům i sestřičkám a všem co na oddělení pracují ,ale všude záleží na lidech oddělení ARO a JIP to jsou profesionálové a hlavně a především lidi kterým opravdu záleží na lidech.Bohužel to samé se nedá říct o jiném oddělení, kde má člověk opravdu strach o život .
L. R.: Krásné, taková slova všechny nás pečující, v nemocnicích, v domovech pro seniory, povzbudí a utvrdí, že to má smysl.
M. S.: I my máme podobný zážitek, kdy muž po 14 denních horečkách skončil též na covidovem oddělení. Po týdnu se mi vrátil domů sice zesláblý ale na živu. Všem na tomto oddělení děkuji za péči a super přístup k pacientům. Moc děkujeme všem.

-red-