Felix González: Kolegové mě berou

V roce 2005 odcestoval z rodné Kuby do Ruska a odtud se dostal do České republiky, kde žil jeho bratr. Osud ho krátce na to zavál do Kladna. Felix González (54) v rozhovoru s námi využil svou manželku jako překladatelku. V téhle roli se prý ocitá poměrně často, neboť Felix dokonale česky neumí. Ve firmě ČSAD MHD Kladno Arriva je jediným Kubáncem.

Proč jste svou životní pouť zakončil právě v největším středočeském městě?
Před patnácti roky jsem jel k bratrovi na návštěvu do Kladna a potkali jsme se u něj s mou současnou manželkou, která k němu přišla také na návštěvu s kamarádkou. Do roka jsme měli svatbu. A proto jsem v Kladně, na rozdíl od bratra, zůstal. Původně jsem chtěl cestovat dál do jiné země. Jsem rád, že jsem se tak nerozhodl. V současné době s manželkou vychováváme desetiletou dceru a já jsem spokojený i v práci.

Co jste dělal, než jste se v Kladně stal řidičem autobusu?
V Praze jsme s bratrem rozjeli diskotéku, ale moc to nefungovalo. Na Kubě jsem vozil autobusem turisty, na Floridě jsem chvíli jezdil s kamionem. V Kladně jsme třeba hlídal v Bille. Od roku 2017 pracuji u ČSAD Kladno.

Jaké byly vaše kladenské začátky s cestujícími za zády?
Zpočátku se mnou jezdila manželka, aby mi říkala, kudy mám jet (směje se). Teď samozřejmě jezdím zpaměti.

Proč nemluvíte plynně česky?
Stydím se. Hodně rozumím, ale málo mluvím. Hodně těžké pro mě je skloňování. Třeba stále nedokážu říct čísla třináct a čtrnáct (ukazuje na prstech, pozn. red.).

Míváte kvůli řeči s některými cestujícími problémy?
Nikdo mi nenadává, ani mě nikdo nenapadl. Otravní jsou často bezdomovci, když jezdí opilí.

Měnil byste zaměstnání?
V žádném případě. V práci máme skvělé lidi. Dispečery i šéfy. Kolegové mě berou, mechanici taky. Když nechápu, mluví na mě anglicky nebo rukama nohama. Vždycky se dohodneme k oboustranné spokojenosti.

Jak nejraději trávíte volný čas?
Mým koníčkem je rodina. Jezdíme na kole, chodíme na procházky a moc rád vařím. Dcera miluje moje tortilly. Sice vyžaduje mexické, ale to mi nevadí (směje se). Někdy jdu mezi chlapy do hospody.

Jan Murárik