Příští rok odstartuje s bugginou svou padesátou závodní sezonu. Jaroslav Hošek (77), mistr Evropy z roku 2001, je na Zdi slávy kladenského sportu zvěčněn jako legenda. A právem. Žádný rodilý Kladeňák nezaznamenal v motorismu větší úspěchy.

Než jste přišel na místo naší schůzky, prohlížel jste si jedno pole zdi slávy za druhým. Hledal jste něco konkrétního?
Hledal. Díval jsem se, kde je můj tchán, pan Novák, který společně s panem Jedličkou šéfoval kladenskému hokeji v dobách jeho slávy.

Vy jste hokejovou stopu v Kladně nezanechal?
Moje hraní hokeje nestálo za řeč. Končil jsem někde na úrovní mladšího dorostu. Víc mě to táhlo k motorům. Než jsem přesedlal do bugginy, jezdil jsem motokros.

Proč jste nakonec přešel k autokrosu?
Na začátku sedmdesátých let autokros začínal. Nehledě na to, že v devětadvaceti jsem byl na motorky starý. Na Kladně byla kolem autokrosu výborná parta. Pod hlavičkou Sportservisu jsme postavili první auto s dvoutaktním motorem Wartburg. Hned na prvním svém závodě jsem skončil druhý a už mě to nepustilo (směj se). Na přelomu  sedmdesátých a osmdesátých let jsem získával mistrovské tituly a na Evropě jsem byl třetí. Od té doby mám pořád lvíčka na prsou jako reprezentant.

Je pro vás v současné době autokros náročný na fyzickou kondici?
To je to nejmenší (směje se a třikrát klepe na zeď). Fyzicky se autokros dá zvládnout. Horší to je ekonomicky. Sehnat v současnosti peníze, není jednoduché, ale to neříkám nic objevného. Při závodech se tohle projevuje tak, že už nedržím plyn až do zdi, ale jezdím s rozmyslem, protože oprava auta stojí nemalé peníze… Náročné je sehnat i šikovné mechaniky, kteří mají čas s vámi jezdit po Evropě. Před těmi čtyřiceti padesáti roky jste si mohli vybírat, dnes jste rádi, že máte kvalitní mechaniky, kteří vás neopustí. Kdysi nám hodně pomáhala Poldovka, po jejím zániku jsem byl přes dvacet let za pomoc vděčný Strojírnám Kladno. Dnes je to několik sponzorů najednou a touto cestou děkuji i městu Kladnu, které mne podporuje v největší možné míře. Ještě déle za mnou stojí moje žena. Letos v srpnu jsme spolu oslavili padesát pět roků společného života.

O tom svědčí i váš portrét na městské zdi…
Zeď slávy je od města úžasný počin. Je to nádhera. Před chvílí tudy projeli mladí kluci na kolech a jeden z nich přečetl nahlas název cedule Pan Bugina. Co víc si přát?

Jan Murárik