Bářiny "Liškoviny". Když jsou děti osobnosti

Každou sobotu se na našich stránkách setkáváte s Barborou Liškovou (22), fejetonistkou, glosátorkou a přítelkyní hokejisty Davida Růžičky, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".

Barbora na Metropolitní univerzitě Praha studuje média, předtím absolvovala tvůrčí psaní na Literární akademii. V Kladně maturovala na Sportovním gymnáziu.

- red -

Když jsou děti osobnosti

Chcete vědět, jaká je podle mě nejpoužívanější věta rodičů moderní doby? Bezpochyby: „Když on/ona je hrozná osobnost!“ Ruku na srdce, kolikrát jste to o svých potomcích sami řekli či to alespoň někde zaslechli. Myslím, že se shodneme. Ale možná právě tahle krátká a zprvu bezvýznamná věta v sobě skrývá více problémů, než se může zdát. Mezi osobností a nevychovaným dítětem je mnohdy totiž až neuvěřitelně tenká hranice. 

V poslední době se všude můžeme dočíst o šikaně ve školách. Dost hrozné je už jen to, že existují děti, které jsou už v tak útlém věku živy z pocitů beznaděje a zoufalství svých spolužáků. Není to však bohužel nic nového. Současným školákům to ale přestalo stačit. Rozhodli se posunout své výtržnictví o level výš. A jejich hlavními oběťmi se stali rovnou učitelé. Co by tomu asi řekl Igor Hnízdo? Jak je vůbec možné, že ještě před pár lety respekt ke starším lidem fungoval? Rozhodně nebyl stoprocentní, ale troufám si říct, že význam toho slova ještě studenti znali. Znali ho z domova, kde je dnes filozofií moderní výchovy nechat dítě být. Dát mu tzv. volnou ruku. Jenže neměla by právě tahle ruka občas zvednout ukazováček? 

Možná mi nepřísluší kázat tu o výchově. Ne z pohledu rodiče. Ale můžu mít na věc názor z pohledu dítěte. Moc dobře si totiž vzpomínám, jak jsem dostala vynadáno, když jsem se v první třídě pokoušela kuchařkám vysvětlit, že nechci přidat kaši, ale řízek. Kdyby nad tím tehdy rodiče mávli rukou a řekli mi, že jsem osobnost, co se nebojí v sedmi letech projevit svůj názor, určitě bych dnes neřekla, že jsem byla drzá. Nevěděla bych to. Možná můžete mít někdo námitku, že pro současný svět je potřeba mít ostré lokty. Máte pravdu, myslím si to samé. Ale člověk může mít přece perfektní vyřídilku a být zároveň slušným člověkem, co pustí starou paní v tramvaji sednout. 

Ale zpět k oné šikaně. Možná se může zdát, že šikana mezi dětmi je mnohem horší. Vždyť kantor je dospělý člověk, který se umí bránit. Napíše dítěti poznámku. Ale co může víc? Když je dítě drzé na rodiče, dostane přes zadek. Ale učitel si nic takového dovolit nemůže. Teď už ne. Má v tomto směru prázdné ruce. Dítě nemá respekt z rozhovoru v kabinetu, bere to jako hru, výzvu do dalšího kola. A tak přichází do školy rodiče. A jací asi mohou být rodiče takového žáka? Odkud asi pochytil tu aroganci a nevychovanost? Jak vysvětlíte matce, která je zahleděná do vlastního syna, že ten andílek s blond prstýnky ve skutečnosti dělá třídní učitelce ze života peklo? Ano, nevysvětlíte. Z toho pak ty smutné zprávy o koncích kantorů, kteří chtěli děti učit, a ony je nakonec zničily.

Podívejte se na svou ratolest někdy také z jiného úhlu pohledu. Co když je právě ten nejvyšší čas na to začít vychovávat? Říkám vám to jako dítě, co samo hledalo, kam až sahají hranice. A ačkoli jsem si tenkrát myslela, že mí rodiče dělají všechno špatně, dnes jsem naprosto přesvědčená, že některé věci jsou prostě potřeba.