Bářiny "Liškoviny". Dali jsme si do "Trumpety"

Každou sobotu se na našich stránkách setkáváte s Barborou Liškovou (22), fejetonistkou, glosátorkou a přítelkyní hokejisty Davida Růžičky, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".

Barbora na Metropolitní univerzitě Praha studuje média, předtím absolvovala tvůrčí psaní na Literární akademii. V Kladně maturovala na Sportovním gymnáziu.

- red -

Dali jsme si do „Trumpety“ 

Žena proti muži, demokraté proti republikánům a souboj, který uznává jediného vítěze. Vítěze, jehož jméno a obličej bude znát každý člověk na zemi.

Volby prezidenta Spojených států jsou vždy mezinárodní záležitostí. Oči celého světa se upínají na soupeřící kandidáty, kteří si ostře vyměňují názory a bojují o přízeň a důvěru voličů. Ale nemluví pouze k nim. Hovoří k lidem ze všech ostatních států, k politikům a jejich způsobu vlády. Ne nadarmo se totiž říká, že americký prezident je zároveň i prezidentem celého světa. Amerika se zkrátka stala velmocí, která určuje, jak se bude Země otáčet a na koho smí svítit Slunce.

Už před pár lety nastal v USA historický okamžik, když se nastěhoval do Bílého domu první prezident tmavé pleti. Dějiny se přepsaly. A v noci z úterý na středu se mohlo stát něco podobného. Svět se mohl dostat do rukou ženy. Ostatně tomu nasvědčovalo mnoho. Většina médií už měla předtištěné titulní stránky s Hillary Clintonou jako prezidentkou, politologové kreslili grafy znázorňující její vítězství, sociální sítě opěvovaly všechna ta drtivá vítězství ve volebních debatách. Hillary měla podporu, zářivý úsměv a noblesu. 

A možná právě díky tomu to celé dopadlo naprosto jinak. Američané si za nového prezidenta zvolili muže, který se na začátku celé kampaně nejevil příliš nebezpečně. V průběhu však sílil a získával si svou bezbřehou upřímností více a více lidí. Působil dojmem prostého člověka, který nevyhrává debaty, neoplývá empatií, a nejspíš i proto je lidem blízký. Až mi to trochu něco připomíná…

Je brzy cokoli soudit a dělat prognózy. Američané chtěli změnu a podle toho se zařídili. A tomu zbytku, který za svou snovou prezidentku demonstruje v ulicích, už nepomůže asi nic. Snad jen smíření. A hlavně, člověk nikdy dopředu neví, jaká volba je nejlepší. Jedna cesta se mu může zdát ideální a pak zjistí, že končila propastí. Anebo zrovna rájem, kdo ví.