Bářiny "Liškoviny". Vnitřní dítě

Každý týden se na našich stránkách potkáváte s Barborou Liškovou, kladenskou fejetonistkou a glosátorkou, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".

Vnitřní dítě

Děti jsou život. Naděje. Budoucnost. Stačí však jedna chyba. Jedna jediná, na první pohled docela nepatrná a zavádějící chyba a všechno shoří jako papír. Z naděje se stane zoufalství, z budoucnosti minulost a ze života smrt.

Celým světem otřásla tragédie, která se stala během pár minut na floridské střední škole. Na místě, kde mají mladí lidé prožívat nejkrásnější léta života a ne utíkat před výstřely a křikem. Mají se milovat, nenávidět, pomlouvat se, přátelit, ale ne po sobě střílet. Žádná etapa ve vývoji člověka nenavádí jedince k tomu vzít si pistoli a postřílet své spolužáky. Nic není náhodou, nic se zkrátka nestane přirozeně.

A tak, stejně jako vedou všechny cesty do Říma, směřují všechny lidské poruchy, deprese a úzkosti do dětství. Právě v něm se totiž utváří náš pohled na svět a život. Jako děti si všímáme totiž opravdových drobností, soustředíme se na nejmenší detaily lidského chování. Přesněji pak na chování našich rodičů. Právě to se totiž do našeho vývoje promítá stejně jako kinofilm na bílé plátno a odráží všechny nedostatky, kterých se na nás rodiče, byť nevědomky, dopustili. Všechno co jsme, kdo jsme, jakými se obklopujeme lidmi – to vše je výsledek našeho dětství a vzpomínek, které si nepamatujeme. 

Čím více se nad tím vším člověk zamyslí, tím větší zodpovědnost cítí při výchově vlastního dítěte. Té nepopsané stránky papíru, kam život zaznamenává každý odžitý den a mezi jednotlivé řádky ukrývá tajnou zprávu. Poselství do budoucna. 

Za každým zlým, nešťastným a osamělým člověkem hledej nejprve plačící dítě. Možná už dávno zapomnělo, možná o tom nikdy nemluvilo. Ale to dítě stále pláče a potřebuje pochovat…