Kladenské sportovní geny. Voňavkovi jsou vděční rodičům za volnost

V současné době v Kladně potkáte několik generací dětí, které na vrcholové úrovni pokračují ve sportovních šlépějích svých rodičů. V našem krátkém letním seriálu si povídáme s některými z nich. Marek Voňavka přivedl ke společnému rozhovoru syny Radka a Tomáše.

Proč jste si vybrali jinou sportovní disciplínu než váš táta?
Radek: Mně už jako malé dítě fascinovalo kimono. Rodiče se znali s trenérem juda panem Novákem, tak mě k němu přivedli a už jsem u juda zůstal. Atletiku jsem zkoušel, ale měl jsem ji spíše jako přípravu k judu.
Tomáš: Původně jsem kladivem, jako táta, házel. Dělal jsem i kouli, ale když jsem ve čtrnácti hodil daleko diskem, dopadl metr od tehdejšího žákovského rekordu, bylo rozhodnuto. Hrál jsem i fotbal, jenomže v disku jsem se poměrně rychle zlepšoval, doma jsem oba rodiče měl atlety, takže pro mě volba byla o to lehčí.

Měl jste jako otec atlet jasnou představu, že vaši synové budou dělat atletiku?
S manželkou jsme jim nechali volnou volbu výběru. Tomáš si disk vybral dobře. Kladivo je pořád v atletice upozaděné. A Radek? Ten si ve čtyřech rocích stoupl na stůl a prohlásil, že bude chodit k panu Novákovi na judo (směje se). Mám to natočené na videu. V šesti jsme ho k Vaškovi dali do přípravky a judo dělá dodnes.

Kdo koho přepral?
Tomáš: Brácha mě nikdy nepřepral. Měl jsem vždycky navrch váhou i výškou. Teď jsem, dva měsíce po operaci ramene, tak má šanci (směje se).
Radek: To by nebylo fér. A já už se moc neperu. Věnuji se spíše advokacii a chci u pana Nováka začít trénovat děti.

V čem jsou vám Marku synové sportovci podobní?
Nikdy jsem nebyl vytrvalec a to mají kluci po mně. Jsou silovější.

Co v sobě máte po tátovi?
Radek: Zarputilost. Nerad prohrávám. Tyhle vlastnosti už využiju více u soudů jako advokát než na žíněnce jako závodník.
Tomáš: Cílevědomost. Nevzdat se hned po prvním nezdaru. I proto je mým cílem účast na olympiádě v Paříži za tři roky.

Kde vidíte své syny sportovce v nejbližší budoucnosti?
Pokud Tomášovi dovolí zdraví, tak o něm v disku ještě uslyšíme a Radek by se mohl angažovat u té mládeže.

Čeho si na tátovi jako sportovci nejvíce obdivujete?
Tomáš: Jeho trenérskou výdrž.
Radek: Jak nás s mámou vedl ke sportování. Že nebyli prototypem přemotivovaných rodičů, kteří zarputile trvají na tom, že jejich dítě musí dělat jen ten sport, který mu vybrali.

Co Marku obdivujete na svých dětech?
Způsob skloubení studií a vrcholového sportu. A velké dík za to, jací jsou, patří mé manželce. Za to jak se s nimi piplala, i za to, že se jim věnovala dál jako trenérka.

Jan Murárik