Kladenské sportovní geny. Maršounové podědili vůli, bojovnost a chuť sportovat

V současné době v Kladně potkáte několik generací dětí, které na vrcholové úrovni pokračují ve sportovních šlépějích svých rodičů. V našem seriálu si povídáme s některými z nich. Luboš Maršoun, kdysi hrával na špičkové úrovni volejbal, byl skvělým atletem běžcem a dokázal se prosadit také jako tenisový trenér. A právě v tenise našli svou životní cestu jeho synové Lukáš a Marek (na snímku vlevo).

Proč jste se nedali na volejbal nebo atletiku, jako váš táta?
Lukáš: Zkoušel jsem oboje. Na gymnáziu jsem běhal delší tratě a nebylo to nejhorší, ve volejbale bych mohl tak maximálně působit kvůli své výšce jako nahrávač nebo libero s nejistým výsledkem (směje se). Navíc táta nechtěl, abychom s bráchou dělali kolektivní sport. On i děda hráli docela dobře tenis, tak jsme to zkusili s tenisem a už jsem u něj zůstal až do profesionální úrovně.
Marek: Na atletiku nemám od malička postavu a volejbal mně nešel (směje se).
Luboš: Nechtěl jsem, aby kluci dělali kolektivní sport. Podle svých zkušeností jsem věděl, jak moc jste závislí na výkonu a momentálním rozpoložení ostatních. Tenis mě nadchl, tak jsem na něj kluky dal a jsem spokojený, že u něj zůstali.

Jakou stopu na vás v tenise táta zanechal?
Lukáš: Výraznou. Byl mým prvním trenérem a každý den nám poskytoval maximální komfort v zázemí i v servisu. Ono vozit dítě každý den na trénink z Kladna do Prahy nebylo vždycky zrovna jednoduché.
Marek: Věnoval se nám, jak jen nejlépe mohl a vytvořil nám podle svých možností ty nejlepší podmínky, abychom se tenis naučili a hráli ho závodně. Z toho v současné době jako trenéři s bráchou žijeme.

Co máte z táty jako sportovci?
Lukáš: Všestrannost. Trochu horkou hlavu a hlad po vítězství. Fyzicky mám po něm dynamiku v nohách.
Marek: Vůli, bojovnost a chuť sportovat. Díky tomu se jako trenér sportem dál živím. Bez téhle tátovi vlastnosti bych zřejmě už nesportoval.
Luboš: Kluci ze mě z mého pohledu mají píli, vytrvalost a zodpovědnost.

Co na svém tátovi jako sportovci obdivujete?
Lukáš: Jeho bohatou úspěšnou kariéru. Ve volejbale toho spoustu vyhrál na mezinárodní i československé úrovni. Obdivuji i to, že se stále sportu naplno věnuje.
Marek: Jak se dokázal prosadit a uživit volejbalem i prací v Belgii. Když tam ve své době odcházel, vůbec netušil, co ho tam čeká.

A vy, Luboši, co na svých synech, jako sportovcích, nejvíc obdivujete?
Že se dokážou ve svých tenisových školách sportem živit.

Máte před sebou nějaký sportovní cíl?
Lukáš: V pětatřiceti se chci udržet ve zdravé kondici a mít úspěch jako tenisový trenér.
Marek: Udržet naši tenisovou akademii na co nejvyšší úrovni.
Luboš: Udržovat se jízdou na kole a plaváním ve zdravé kondici. Trenérské ambice už nemám.

Jan Murárik