Hokejové Vánoce. Martin Kuthan vzpomíná na Amálku

Patřil do kladenské party, která v druhé polovině osmdesátých roků dokázala v hokejové lize dojít daleko, ale také po pádu vybojovat okamžitě postup. Martin Kuthan v současné době provozuje známý autoservis a kladenský hokej dál sleduje.

Jaké byly za vás hokejové Vánoce v kladenské kabině?
Hned se mi vybaví vánoční i silvestrovské srandamače (směje se) mezi starými a mladými. Pak jsme si dali v kabině sváču s pivem a pokračovali jsme na Amálku. Stávalo se, že jsme na Štědrý den přišli domů později než jsme si představovali... Měli jsme partu, která držela pohromadě. Na ledě jsme si nic neodpustili, ale v kabině to vždycky bylo dobrý. O zábavu se starali Pinda Novotný s Frantou Větrovcem.

Když sledujete rytíře a současnou extraligu. Kdyby vám bylo dejme tomu zase pětadvacet, zvládl byste ji hrát?
Těžko říct, možná (směje se). Je to hrozně rychlý...

Vaše parta zažila sestup. Dokážete se vžít do duší rytířů, které zřejmě čeká boj o záchranu?
Dokážu. Je to hrozný tlak, máte svázané ruce, bojíte se, abyste něco nezkazili. Věřte, že pád dolů je velmi rychlý a postup velmi náročný.

Po skončení kariéry jste se dal na podnikání v oblasti autoservisu. Co vás k téhle profesi přivedlo?
Zamlada jsem volný čas trávil v garáži a pořád jsem něco dělal na autě. Babička mi k osmnáctinám koupila ojetého žigulíka a brácha je automechanik, takže mi pomáhal a zaučoval mě. Rozhodl jsem dobře.

Jan Murárik