Patří ke známým kladenským dvojicím, které můžete potkat na různých, nejen kladenských, sportovištích. Pojí je přátelství, rodinné pouto či partnerský svazek. Bratři Radek (21) a Tomáš (26) Voňavkové patří do známé kladenské atletické rodiny. Ovšem pouze starší z nich, diskař, pokračuje v její tradici. Mladší se už v dětství odrodil k judu.
Trénujete někdy společně?
Tomáš: Když brácha jde atletický trénink jako doplněk k judu, tak spolu trénujeme.
Radek: Většinou jen v posilovně.
Když jste byli mladší, pomáhali jste oba kladenskému oddílu získávat body v soutěžích?
Radek: Dokud to šlo skloubit s judem, tak jsem chodil za Tepo běhat kratší vzdálenosti.
Tomáš: Spolu v jedné věkové kategorii jsme se potkat nemohli. Máma chtěla, aby dělal i tyčku. V té by podle ní vynikal. Dělal totiž i gymnastiku, takže v tyčce mohl spojit ideálně rychlost, obratnost i sílu.
Radek: Tyčku jsem, jako malý, zkoušel, bavila mě, ale judo mě chytlo víc.
V čem je sportovní přednost a slabina druhého z vás?
Tomáš: Předností je jeho hlava, ta si jde svojí cestou. Jeho slabina v judu je podle mě v menší síle, než jakou by mohl mít. Potřeboval by zapracovat na jejím maximum.
Radek: Brácha má to, co mně chybí, velikou postavu i sílu. Podle mého názoru by mohl v kleci zrychlit (směje se).
Jaký by byl Radek diskař a Tomáš judista?
Tomáš: Brácha v žácích diskem házel. Lítalo mu to těsně pod čtyřicet metrů. Cit pro pohyb má, ovšem záleželo by na tom, kolik masa a svalů by na sebe dokázal nabalit (usmívá se).
Radek: Jaký by brácha byl judista? Toť otázka. Vedeme doma dlouhé spory, jestli je těžší házet diskem, nebo dělat judo. U disku nepotřebujete mít vytrvalost a trénovat sprinty. Měl by to těžké vydržet. Ale jak znám bráchu, nedalo by mu to a udělal by všechno pro to, aby byl dobrej. Sílu na judo má podle mne dokonce větší, než někteří judisté jeho váhové kategorie.
Tomáš: Musel bych být rychle se soupeřem hotový, tlačit se s někým třeba pět minut, to by byl problém (směje se).
Když se vy dva poperete na žíněnce, jak to dopadne?
Tomáš: Tohle jsme ještě nezkoušeli. Nemyslím si, že by brácha nade mnou vyhrál.
Radek: Kdybych ho dostal na zem, tak si myslím, že bych ho porazil.
Tomáš: Nehodil bys mě, nenechal bych se.
Čeho si jeden na druhém jako na sportovci nejvíce vážíte?
Tomáš: Že si v atletické rodině dokázal prosadit jiný sport, a že ho umí.
Radek: Brácha jako sportovec mi ukázal, že se dá sport výborně skloubit s vysokoškolským studiem. Na obou frontách to zvládnul.
Jaké jsou vaše nejbližší sportovní cíle?
Tomáš: Dostat se příští rok na mistrovství světa a tam postoupit z kvalifikace.
Radek: Letos v září bych se rád dostal na mistrovství Evropy do 23 let.
Jan Murárik
- Sportující dvojičky. Sestry Volfovy, dvojice pro vodní pólo< Předchozí
- Sportující dvojičky. Křepelkové, budoucí dvojice kondičních trenérů?Další >
