Patří ke známým kladenským dvojicím, které můžete potkat na různých, nejen kladenských, sportovištích. Pojí je přátelství, rodinné pouto či partnerský svazek. Jiří (56) a Ondřej Klesnilové (29), otec a syn, to býval v Kladně běžecký pojem.
Závodili jste někdy spolu?
Jiří: Závodili. V roce 2000 jsme běželi patnáctistovku a já byl rychlejší.
Ondřej: Já si to moc nepamatuju (směje se).
Kdy syn poprvé předběhl svého tátu?
Ondřej: Po tátově závodní kariéře. Myslím, že to byl rok 2004, ale na závodní dráze jsme se nepotkali. Byl jsem rychlejší podle dosaženého času. Ale většinu časů v porovnání se stejným věkem měl lepší. Já navíc teď s vrcholovým běháním skončil.
Jiří: Už když byl v juniorech, na dráze jsem ho většinou nepředběhl.
Je kromě atletiky nějaké sportovní odvětví, kde byste tvořili posilu týmu, nebo dvojici, která by soupeřům zle zatápěla?
Jiří: Ondra mohl podle mne vydržet u hokeje déle než do patnácti let. Já hokej hraju moc rád, takže možná bychom v nějakém rekreačním týmu nemuseli společně hrát zrovna druhé housle. Kdyby vydržel makat, mohl Ondra podle mne hrát extraligu. A pak bych nás viděl u cyklistiky.
Ondřej: Souhlasím s tím hokejem, ale cyklistika mě nebaví. Ovšem souhlasím s tátou, že bychom ani v cyklistice nemuseli propadnout, protože je to vytrvalostní sport, který nám je vlastní.
Jiří: Ještě mě napadlo rychlobruslení (směje se).
Ondra: A víš, že asi jo (směje se).
Čeho si jeden na druhém, jako na sportovci nejvíc vážíte?
Ondřej: Na tátovi obdivuju tu jeho mentální výdrž. Takovou sportovní mentální sílu, jako on, nemám.
Jiří: Nemyslím si, že by neměl ve sportu dost velkou mentální sílu. Obdivoval jsem na něm, přes kolik zdravotních problémů se ke sportu dokázal vrátit.
Jan Murárik
- Sportující dvojičky. Bratři Darsové, to je mix hokeje a juda< Předchozí
- Sportující dvojičky. Knotkové, postrach tenisových favoritůDalší >
