Patří ke známým kladenským dvojicím, které můžete potkat na různých, nejen kladenských, sportovištích. Pojí je přátelství, rodinné pouto či partnerský svazek. Jindřich (33) a Miloslav Pecinovští (32) s oblibou zdolávají Spartany.
Tvořili jste někdy v nějakém sportu deblovou dvojici, nebo součást sportovního týmu?
Jindra: Abych pravdu řekl, tak si nevzpomínám. Pokud nebudeme počítat karty a podobně.
Míla: Asi ani v těch kartách, nikdy jsme na to neměli moc štěstí a spíš se utkávali proti sobě. Deblové sporty se nás nikdy moc netýkaly.
V jakém sportu se mezi sebou obvykle utkáváte, nebo jste se utkávali?
Jindra: Čas od času si jdeme zahrát florbal.
Míla: Ale to jen proto, aby mě mohl brácha zmlátit florbalovou holí (směje se).
Kdo míval navrch či mívá a v jakém sportu?
Jindra: Tak tady je odpověď lehká, jasně brácha a skoro ve všech. Pro něj je sport koníčkem, pro mě spíš nutností, abych úplně nevykynul!
Míla: Ve všem ne. Přehání! Brácha mě vždycky drtil v bowlingu, teda jestli je to vůbec sport, to jsem byl rád, že mi tam ta koule vůbec dojede (směje se).
V současné době tvoříte občas tým pro Spartan Race. Jak si vedete a kdo v čem vyniká?
Jindra: Běháme společně v jednom týmu. Ale je to tak, že si ten závod jdeme užít a běžíme ho společně, i když by to brácha asi dal dvakrát rychleji sám.
Míla: Je pravdou, že do špičky máme hodně daleko, ale o to víc si to užíváme, že běžíme spolu. Člověk při tom zapomene na všechno okolo a prostě se soustředí jen na trať a těší se na cílové pivo. Ono by se asi těžko říkalo, kdo v čem vyniká, protože já se na tratích pohybuji od roku 2013, zatímco brácha začal letos v dubnu. Na druhou stranu musím říct, že od začátku roku, kdy se brácha začal s pomocí trenérky připravovat, udělal neuvěřitelný pokrok a na trati je to fakt vidět.
Ve kterém sportovním odvětví byste v současné době pro tým nebyli slabinou?
Jindra: Tak to nevím.
Míla: Asi to není o slabinách. Prostě na startu jsme oba a do cíle chceme taky doběhnout oba a hlavně ve zdraví. Už se mi párkrát stalo, že jsem si na překážku věřil, vždycky jsem ji dal úplně v pohodě, pak člověk na chvilku ztratí koncentraci, spadne a má to za 30 trestných angličáků.
Čeho si jeden na druhém jako na sportovci nejvíc vážíte?
Jindra: Na bráchovi jako na sportovci si vážím dvou věcí. Jednak týmového ducha a vím, že v závodě se na něj můžu spolehnout. To je důležité. A pak jeho neutuchajícího sportovního optimismu. Ať je před ním jakákoli sportovní výzva, tak ví, že ji dá a ještě se na to těší.
Míla: Bojovnosti a poctivosti. Nic nevzdá, neošidí a i když vypadá, že zdechne, tak to dobojuje až do konce.
Máte před sebou nějaký sportovní cíl?
Jindra: Já mám cíl jasný! 20. srpna Spartan Race Sprint v Litovli. Doběhnout a neskončit poslední! A když to půjde, chtěl bych doběhnout pod dvě hodiny. Což je na druhou stranu cíl velice relativní, protože složení překážek, délka a terén trati se trochu mění.
Míla: Cílů je pořád dost. Jak říkal brácha, čeká nás Spartan v Litovli, ten bude super. Litovel je pověstná nekonečným bahnem na trati, takže to bude dost těžké. Ale nebojím se, že bychom to nedali. Já si pak ještě bez bráchy, tentokrát jen s přítelkyní, dám na začátku sezony Spartan Race Ultra Beast v Košicích a tam mám jediný cíl - přežít. Je to první závod své kategorie v Evropě, tak vůbec nevím, co čekat.
Jan Murárik
- Sportující dvojičky. Triatlonisty Homery potkáte na fotbálku< Předchozí
- Sportující dvojičky. Pár Čubová – Diviš, to je terapie tenisemDalší >
