Patří ke známým kladenským dvojicím, které můžete potkat na různých, nejen kladenských, sportovištích. Pojí je přátelství, rodinné pouto či partnerský svazek. Bratři Vojta (21) a Matěj (19) Voštinkové letos na jaře byli součástí týmu, který pro Kladno získal bronzové medaile z mistrovství republiky v maratonu na kolečkových bruslích.
Kolik medailí jste spolu už získali?
Vojta: Tahle byla první.
Matěj: Na takhle velkých závodech.
Vojta: Ještě jsme spolu jeli cyklistické závody a hráli v žákovských týmech fotbal. Ale oba sporty bez větších úspěchů.
Matěj: Pro nás na kolech bylo někdy výhrou, že jsme ty závody přežili. Hlavně ty čtyřiadvacetihodinovky. (směje se).
Když jste spolu hráli fotbal, užívali jste si to, nebo jste se spíš hádali?
Vojta: Při fotbale jsme si to spolu užívali. Jeden o druhém jsme na hřišti věděli.
Matěj: Hráli jsme oba v záloze a vymýšleli jsme fígle, jak soupeře přehrát. Hodně nás to bavilo. V poslední době se naše fotbalové kroky rozešly. Hrál jsem za dorost Hostouně, ale od podzimu se zase sejdeme v jednom mužstvu.
Vojta: Já pokračuju za rezervu Hřebče a brácha k nám přechází.
Společné klání vám tedy zůstalo v kolečkových bruslích. Jak vás napadlo, že se dáte dohromady pro závody?
Vojta: Před pěti roky jsem spoluzaložil čtyřčlenný tým pro čtyřiadvacetihodinové závody. Posléze nám část týmu odešla, a protože můj brácha je do závodění na kolečkových bruslích stejný blázen jako já, vzal jsem ho mezi nás.
Matěj: Nadšení z toho, že patřím do takového týmu, mě postupem času opustilo (směje se). Je to hodně extrémní závod.
Je přitom výhoda, že jste sourozenci?
Vojta: Spíše jsme k sobě kritičtější, než k někomu jinému. Očekával bych mnohdy od bráchy lepší výkony. Ale respekt k sobě máme.
Matěj: Nápodobně (směje se), taky bych si někdy od něj představoval lepší výkon. Ale vzájemně se podporujeme.
Jaká je sportovní přednost a slabina toho druhého?
Vojta: Jeho fyzička, o slabině nevím.
Matěj: O žádné slabině u něj nevím, předností je psychická odolnost.
Ve kterém sportu byste byli schopni vyniknout jako pár?
Vojta: V stolním fotbalu, čímž vyzýváme sourozence Pavelcovy k zápasu.
Matěj: Všechny sporty zvládáme, ale žádný tak, abychom se jím mohli živit.
Čeho si jeden na druhém jako na sportovci nejvíc ceníte?
Vojta: Že se nevzdává.
Matěj: Cením si na Vojtovi toho, že se nikdy nevzdá a všechno dotáhne dokonce.
Jan Murárik
- To je můj koníček. Trenér Fortuník hrál v Semaforu< Předchozí
- Sportující dvojičky. Bolinové, borci od leduDalší >
