Hokejové Vánoce. Jan Novotný si z Ameriky přivezl dobový hit

Ke čtyřem mistrovským titulům s Kladnem přidal jeden na vojně v dresu jihlavské Dukly. Učitel tělocviku na 12. ZŠ v Brjanské ulici Jan Novotný vzpomíná na své hokejové Vánoce s nostalgií.

Jaké byly vaše hokejové Vánoce?
Mám je spojené s idylkou. Většinou bývala v lize přestávka kvůli reprezentačním turnajům. V klubu jsme hrávali zápasy starých proti mladým a nesměl u toho chybět grog. Ovšem s Kladnem i s Jihlavou jsem zažil asi nejkrásnější Vánoce spojené s hraním hokeje na zájezdech do Ameriky. Kolikrát na tu krásnou dobu vzpomínám s nostalgií.

Kolikátého jste odlétali?
Zhruba v polovině prosince a byli jsme tam přes Silvestra. Spíše než Vánoce jsme tam slavili Silvestra. A to hned dvakrát (usmívá se). První oslava konce roku byla v českém středoevropském čase, poté v místním americkém. Já si Štědrý den užil s rodinou před odletem. Bylo to zvláštní, když dcera přišla do školy a chlubila se v půlce prosince, co dostala pod stromeček...

Co jste z Ameriky vozil domů?
To, co tady v takovém výběru vůbec nebylo. Oblečení. Rád vzpomínám, jak jsem si v Americe koupil hodinky Seika s automatickým natahováním za sto dolarů. Doma jsem pak všem ukazoval, jak jen hýbu rukou a ony se samy natahují. Tehdy to byla nejen v Kladně rarita.

Dostávali jste ve Státech od pořadatelů zápasů peníze na ruku?
My ne, ale vím, že Rusové něco dostávali.

Když jste nebyli na zájezdu, jak jste trávili svátky nebo konec roku na stadionu?
Co si pamatuju, tak býval na Štědrý den ráno trénink a po něm se šlo společně na chvíli do hospody. Naše rodiny se modlily, abychom přišli k večeři. Na Silvestra jsme chodívali do Sportky. Ta už nestojí.

V současnosti učíte tělocvik. Jsou děti vesměs pohybově nadané?
Snažím se je k pohybu motivovat, ale my jsme na tom v jejich věku byli líp.

V Česku, potažmo v Kladně, začal fungovat projekt Trenéři ve škole. Má pro děti i školy z vašeho pohledu význam?
Pro děti je to změna, která je baví.

Jan Murárik