Před deseti roky patřil ke stavebním kamenům juniorských mistrů z Kladna. V roce 2006 s nimi totiž slavil již třetí mládežnický triumf. Obránce Ondřej Vedral (30) v té době netušil, že to je jeho poslední velká hokejová sláva.
Jaké jsou dnes vaše vzpomínky na jaro 2006 a slavné finále s Třincem?
Asi jako každý z toho týmu musím potvrdit, že jsme byli neuvěřitelná parta. Ten tým šlapal úplně neskutečně, makali jsme jeden za druhého. Kluci, co nám přišli pomoct z áčka, do té party naprosto bez problémů zapadli, jako by byli jedni z nás. Nikdo se nad nikoho nepovyšoval.
Jaké bylo vítězné finále s Třincem z vašeho pohledu?
Upřímně? Rutinou záležitostí. Někteří z nás totiž zažili už třetí boj o zlato a tak trochu jsme na to byli už zvyklí. Nic jiného než mistrovský titul jsme si nepřipouštěli, a také jsme ho vybojovali… Za Kladno jsem hrál v té době pět sezon a získal jsem v nich tři tituly. Ten poslední jsem v týmu zažil jako mazák a bral jsem jako povinnost vyhrát pro Kladno play off.
Pokračoval jste na výjimku v juniorech, nebo jste šel zkusit dospělý hokej?
Asi bych v Kladně v juniorech pokračoval, kdyby tu výjimku zrovna nezrušili. Trenér juniorů Václav Blažek si mě chtěl v týmu udržet, ale bohužel, nešlo to. Já si myslel už na áčko Kladna, s kterým jsem chodil trénovat, jenomže tam bylo plno, od nás tam byli David Růžička s Markem Trončinským a klub mi doporučil, abych zkusil štěstí v Berouně. Marně. Z různých důvodů jsem tam šanci nedostal. Přes známé jsem se dostal do Švédska, pak jsem hrál v Děčíně, a když jsem poznal, že si hokejem na život nevydělám, tak jsem šel pracovat. Hokej jsem odstavil na vedlejší kolej. Rok a půl jsem ho vůbec nehrál.
V současné době hrajete krajskou ligu za Opočno. Vyhovuje vám to?
Přestěhoval jsem se z Děčína do Dobrušky za přítelkyní a prací. Krajská liga mně vyhovuje. Hokej v ní se totiž dá hrát jen pro radost (směje se). K hokeji jsem se vrátil, protože se mi stýskalo po kolektivu. Od malička jsem byl zvyklý na partu kolem sebe, na srandu, na společné akce. Jsem i po sportovní stránce zase moc spokojený.
Čím se při amatérském hokeji živíte?
Pracuji ve firmě na výrobu plaveckých a záchranářských pomůcek.
Sledujete Rytíře?
I když se do Kladna na hokej nedostanu, tak ho sleduju. Myslím si, že to s tím návratem do extraligy budou mít hodně těžké, když to nedokázali ani druhý rok po sestupu. Změny, které se v klubu dějí, snad k návratu pomohou. Přeju jim to.
Nelitujete zpětně, že jste u profesionálního hokeje nezůstal, že jste třeba teď mohl za Kladno hrát?
Lituju i nelituju. Na jednu stranu se domnívám, že bych na to měl jako někteří další kluci z toho mistrovského juniorského týmu, kteří se už hokejem neživí. Jenomže když jsme se tehdy nedostali do nabitého áčka v extralize, tak v nás asi klub neviděl žádnou perspektivu a dneska bychom se možná Kladnu hodili. Ale vyloženě toho, že se hokejem neživím, nelituju. Mám spokojený život.
Jan Murárik
- Poslední mistři - Michal Kazatel: Na hokej není čas< Předchozí
- Poslední mistři – Richard Diviš: O budoucnosti začnu přemýšlet až po...Další >
