Kladno před deseti roky získalo díky juniorům svůj poslední titul v „dospělé“ kategorii. Michael Frolík (28), útočník týmu NHL Clagary Flames, patřil mezi největší opory zlatého týmu.
Co vám zůstalo ve vzpomínkách?
Ta úžasná euforie. Síla našeho týmu. Že jsme potvrdili roli největších favoritů. Pro mě to byl po dorosteneckém titulu už druhý v juniorech. Vzpomínám si na skvělou atmosféru na stadionu v rozhodujícím finálovém utkání. Přišlo přes tisíc lidí. Komu se na téhle úrovni poštěstí, aby hrál před takovou atmosférou? Také si vybavuji oslavy. Mnozí z nás už byli dospělí, takže nějaký ten alkohol jsme mohli…
Co s vámi bylo pak?
Pak jsem dlouho spal (směje se). Bylo po sezoně a mě čekal draft NHL. Po něm jsem v Americe zůstal a dva roky jsem tam hrál juniorskou soutěž.
Vraťme se ještě k finále české juniorky Kladno versus Třinec. Vy jste přišel pomoct týmu z áčka, které mělo v té době po sezoně. S kým jste v juniorech nastupoval?
Tak tohle si nepamatuju. Asi s Milanem Hluchým a Jirkou Tlustým. Ti se mnou také přišli z áčka.
Byl to velký rozdíl mezi hokejem v prvním týmu a v juniorské soutěži?
Nejvyšší extraliga byla samozřejmě rychlejší a takticky vyspělejší. Ale my i Třinec měli v té době několik hráčů z áčka, takže ten hokej se prvním týmům přibližoval.
Cítil jste, že je na hráče vašich kvalit tlak?
Čekalo se od nás, že to potáhneme a my se s tím vypořádali, jak nejlépe jsme mohli.
Jak jste si po zisku titulu představoval svou další kariéru?
I když mě, jak jsem zmínil, čekal draft, pořád jsem měl jediný cíl, dostat se natrvalo do áčka. Až po draftu jsem si ho posunul na metu NHL.
Když se na své začátky v Americe podíváte zpětně dnešníma očima, měl jste to těžké, nebo lehké?
Bylo to těžké hned na začátku. Pak jsem měl štěstí, že jsem se v mužstvu potkal se spoluhráčem Slovákem, který mi pomáhal překonat jazykovou bariéru. A pořád jsme si volali s Ondrou Pavelcem, který tam byl už rok. Ten mi taky hodně pomohl a radil.
Sledujete Rytíře?
Sleduju. Nebude to lehké dostat se zpět do extraligy.
Pomohla by jim vaše juniorská generace?
Byli jsme neskutečně silná generace. Tahle parta získávala tituly od základní školy. Sejít se všichni v současném kladenském týmu, zřejmě bychom extraligu vybojovali zpátky. Když budeme mluvit o mých spoluhráčích, kteří se už hokeji nevěnují, tak možná ano. Ti měli tenkrát smůlu, že se do áčka dostali natrvalo maximálně dva tři junioři. Dneska mají kluby povinnost nechat hrát kluky z juniorky nebo krátce po ní. Být to tenkrát, někteří by ještě dnes jistě hokej hráli.
Jan Murárik
Foto: www.calgarysun.com
- Osobnosti školních lavic: Jana Hejdová válí v dějepise< Předchozí
- Kam pro kolo. Ráj za SokolemDalší >
