Poslední mistři – Jakub Valský: Mám pořád ty nejvyšší cíle

Když slavil s kladenskou juniorkou mistrovský titul, jistě si nemyslel, že na další bude čekat deset roků. Už to ale není čekání v kladenském dresu. Jakub Valský (27) reprezentuje liberecké Bílé Tygry, čerstvé mistry extraligy. 

Napadlo vás před těmi deseti roky, že na další titul budete čekat tak dlouho?
Ani ve snu. Nevěděl jsem vůbec, jestli se budu někdy hokejem živit. Ani jsem se za těch deset roků nikdy dalšímu titulu nepřiblížil tak, jako letos. 

V čem jste byli lepší než váš finálový soupeř Sparta?
Měli jsme lepší fyzičku. A vyhýbala se nám vážnější zranění. Proti Spartě, a nejen proti ní, jsme mohli stavět čtyři vyrovnané lajny. Nemuseli jsme, jako ostatní, stavět jen na dvou lajnách, ale mohli jsme si zodpovědně dovolit rozpustit síly do více hráčů. Jestliže je obvyklé, že si u soupeře hlídáte pár klíčových hráčů, pak u nás museli soupeři hlídat celé mužstvo! To je velice vysilující. 

To jsou čerstvé vzpomínky. Co vám utkvělo v paměti ze slavné juniorské éry před deseti roky?
Že se tenkrát moji spoluhráči dostali z kladenské juniorky až do NHL, a že to byla moje první sezona v juniorce. Jsem rád, že jsem byl součástí nejsilnějších ročníků, 1987 až 1989, v historii kladenského hokeje. Kladno z nich mohlo a podle mne i mělo dnes čerpat. Bohužel, nestalo se. Docela dost kluků z té party hraje hokej jinde a nemyslím NHL. Další už se hokejem neživí vůbec, protože se o ně dál Kladno nestaralo. Kdyby stále někde hráli, dnes by se Kladnu třeba hodili. 

Co jste si o své hokejové budoucnosti myslel po triumfu v juniorce?
Nemyslel jsem si nic, co bych si nemohl splnit. V juniorce jsem zůstal další dvě sezony. 

V jedné z těch dvou následujících sezon se vám velmi dařilo…
Juniorka pak stála na nás, kteří jsme v ní v době její největší slávy začínali. Nastřílel jsem 39 gólů a udělal 71 bodů. Kuba Hlusička z mé lajny nasbíral přes devadesát kanadských bodů.

Představoval jste si, že se vám bude dařit i v dospělém hokeji?
No, asi jsem zazářil ve špatné době. Kdyby se mi něco podobného podařilo v dnešní době, kdy junior v Kladně nastřílí za sezonu ani ne polovinu gólů, tak jde automaticky do áčka. Mě nevzali ani do letní přípravy… A kdyby si mě nevytáhl trenér Martin Pešout do Chomutova a posléze do Kadaně, kdoví, jak by se moje kariéra dál odvíjela. Třeba bych už vůbec nehrál. V první lize se mi dařilo a na podzim jsem byl zpátky v Kladně.

Jak by mezi vaší zlatou partou uspěla současná juniorka?
Když to porovnám, nedostali by se u nás do základní sestavy. Ale to nejde jen o současnou juniorku, zrovna tak můžeme mluvit už o generaci, která hrála juniorskou extraligu třeba pět šest let po nás. Natož, aby dostali šanci ukázat se v áčku. I proto to s kladenským hokejem vypadá tak, jak vypadá. Za nás mohlo zkusit štěstí v áčku určitě deset kluků, ale nevzali je.

Potkáváte se s někým z té party mimo hokejovou sezonu?
Téměř vůbec. Jenom na různých akcích potkávám kluky z NHL a vídám se s těmi, s kterými hrajeme po sezoně hokejbal, nebo si napíšeme na sociální síti. 

Kam ve své kariéře máte ještě namířeno?
Mám pořád ty nejvyšší cíle. Titul mám za sebou, teď se něco rýsuje, taky chci zpátky do reprezentace a dál se uvidí.

Jan Murárik