Hokejové Ústí nad Labem dovedl do semifinále play off. Když už naskočil jeho tým do přípravy na novou sezonu, dostal nabídku trénovat jednu z českých reprezentací na červnovém mistrovství světa veteránů v Kanadě.
Jak jste se k takovému postu dostal?
Kluci mě o to požádali. Spoustu z nich znám ještě z doby, kdy jsem při hokeji s nimi jako dvacetiletý chodil hrát hokejbal. A protože mě v Ústí bez problémů uvolnili, pustil jsem se do nové výzvy s plnou vervou. Minulou sobotu jsem odkoučoval první zápas.
Co vám napověděl?
Byl to přátelák mezi oběma reprezentacemi, my ho vyhráli, ale moc se mi nelíbil. Mám po něm smíšené pocity. Do odletu máme co zlepšovat.
Co vás naopak mile překvapilo?
Bojovnost a chuť do běhání u kluků, kterým je přes čtyřicet. Já už se nemůžu skoro hnout, takže je obdivuju (směje se). Ale je to dobře, že mají chuť, protože hrajeme i trénujeme na hokejovém hřišti a v Kanadě budeme hrát na trošku menším.
Je vedení takového hokejbalového zápasu hodně odlišné od hokejového?
Neliší se to téměř v ničem. Nějaké hokejové věci do toho ještě vneseme. Co se hokejbalových věcí týče, dělám se zkušenými hokejbalisty, takže jim toho moc říkat nemusím.
Jaká je nejsilnější zbraň vašeho týmu?
Největší síla je v tom mančaftu jako takovém. Zbývá odletět do Kanady s pokorou a překvapit, jako překvapilo Ústí proti Kladnu (směje se).
Jan Murárik
-
Asistent Marcinek: Úspěch bude postup do play off< Předchozí
-
Daniel Jůn: Dobrý tah MachemDalší >
Počasí Kladno
