Jestliže veteráni na mistrovství světa v Kanadě budou spoléhat především na útok, pak jednou z útočných zbraní bude hokejbalová legenda z Kladna Pavel Kubů (41). Dvojnásobný vicemistr světa, čtyřnásobný mistr extraligy, z toho historicky první titul s Kladnem.
Jak vzpomínáte na začátky hokejbalu v Kladně?
Já se do něj zapojil až po vojně, kdy jsem přišel do týmu Orna. Vzpomínám na to rád. Před vojnou jsem do svých dvaceti hrál za Kladno hokej.
Potkal jste se v jednom mužstvu se Židlickým, Eliášem či Tonem. Proč oni stále hokej hrají a vy už ne?
Měl jsem asi smůlu, že se rušily vojenské tělovýchovné jednoty. Rukoval jsem do Loun, které hrály druhou národní, a pak jsem žádné dobré nabídky na profesionální hokej nedostal. Tak jsem přesedlal na hokejbal. Nelituju toho.
Nejúspěšnější hokejbalové sezony jste prožil v Mladé Boleslavi. Tam vás hokejbal živil?
Úplně ne, byli jsme poloviční profesionálové, takže jsem přitom chodil do práce. V Boleslavi jsem se výkonnostně posunul do reprezentace, s kterou jsem zažil dvě mistrovství světa. Mám z té doby dvě stříbrné medaile.
Měli jste na zlato?
V Torontu jsme prohráli s Kanadou gólem v prodloužení těsně před koncem. Škoda, že jsme to neudrželi až do nájezdů… Hráli jsme s nimi ještě finále ve Švýcarsku, a tam nás jasně přejeli.
Jak těžké to v Kanadě bude na veteránské úrovni?
Máme dobrý mančaft, los nám přeje a pro úspěch uděláme maximum. Takže bude hodně záležet i na štěstí. Mohli bychom se dostat daleko, i když v play off je to o jednom zápase a může se stát cokoli. Naše největší síla je podle mne v kolektivu.
Jan Murárik
- Osobnosti školních lavic – Veronika Boguschová, nadějná chemička< Předchozí
- Karel Koláčný: Na Masters jedeme pro medailiDalší >
