Osobnosti školních lavic – Adam Ondřej chce dotančit do své školy

Nemusejí čekat, až budou naplno hozeni do světa dospělých. I když chodí na základku či v Kladně studují, projevili se už nyní jako výrazné osobnosti. V našem seriále je představíme. Střední průmyslová škola stavební a Obchodní akademie vybrala Adama Ondřeje (16), vynikajícího tanečníka.

Z vaší školy jdou o tvém tančení jen samé chvalozpěvy. Kde ses naučil tancovat?
Můj táta vlastní taneční klub Admira Kladno, takže jsem od malička neměl příliš na vybranou. Začal jsem v šesti letech. Dlouho jsem jen vytleskával rytmus, než jsem začal s prvními tanečními krůčky. Moc mě to nebavilo, na chvíli jsem toho i nechal, ale v deseti letech jsem se k tanci vrátil a poměrně brzy jsem ze soutěží začal vozit ceny ze standardních a latinskoamerických tanců. V té době mě tanec začal bavit (usmívá se).

Jak často v současné době trénuješ?
Musím denně. Víkendy většinou trávím na soutěžích. Délka tréninku se liší od jeho náročnosti. Když jde o fyzickou přípravu, trvá hodinu a půl. Méně náročný trvá i tři hodiny. Musím za minutu a půl na parketu ze sebe dostat úplně všechno, pak záleží, jak se vám daří, tak tolik kol odtančíte za den. Můj rekord je osm kol. 

Vozíš hodně medailí?
Medaile vozím, ale už ne tolik, co to bývalo. Posunul jsem se totiž do kategorie Mládež a v ní soupeřím s tanečníky ve věku od šestnácti do devatenácti roků. Ti starší jsou zkušenější a je těžké je porážet. V celkovém žebříčku jsem kolem desátého místa. Občas nakouknu do reprezentačního výběru. S něčím jsem spokojený, s něčím spokojený nejsem, a tak mám aspoň motivaci na sobě dál pracovat.

Jaký je tvůj cíl?
Když jsem byl mladší, chtěl jsem být pověstným mistrem republiky. Čím jsem starší, už to pro mě není až tak důležité. Nyní mám cíl zůstat dlouhodobě v republikovém žebříčku do desátého místa. Chci se tancem jednou živit, mít v Kladně taneční pro mládež a tátovi pomáhat s chodem klubu.

Co pro tebe znamená škola, do které chodíš?
V první řadě jsem si ji vybral tak trochu z lenosti, protože bydlím kousek od ní (směje se). Je to škola, která mi vychází vstříc, když potřebuji uvolnit na trénink nebo odjet na soutěž do zahraničí. Přitom jsem ji schopen absolvovat.

Jan Murárik