Patří ke známým kladenským dvojicím, které můžete potkat na různých, nejen kladenských, sportovištích. Pojí je přátelství, rodinné pouto či partnerský svazek. Kdysi spolu hráli českou extraligu, pak se jejich hokejové stopy rozešly a v současné době je uvidíte spíše než na bruslích na tenisových kurtech nebo s florbalovou holí. Martin (34) a Michael (28) Frolíkové spolu sportují rádi.
V jakém sportu spolu nyní nejvíce vynikáte?
Martin: Býval to tenis, který poslední dobou kvůli bolavému rameni nemůžu hrát naplno.
Michael: Myslím, že nám to společně šlo i v hokeji, když jsme nastupovali za Kladno v extralize. Škoda jen, že se brácha brzy zranil. Hráli jsme v lajně ještě s Radkem Gardoněm a těch pár zápasů podle mě vůbec nebylo špatných. Na ledě si s bráchou rozumím, protože mám podobné sportovní myšlení, což se ukazuje třeba i ve florbale, který chodíme přes léto hrát.
Je ještě nějaká činnost kromě sportu, ve které společně vynikáte?
Martin: Jenom ve sportu (usmívá se).
Michael: Ještě v golfu, ale to je taky sport a většinou ho moc dvojice proti sobě nehrají… Ale cítíme se v něm teď spolu asi nejlíp.
Vyhráváte nad druhými dvojičkami?
Martin: V tenise docela vyhráváme, ale nesmíme nastoupit proti Tatíčkům (směje se), to je pak těžký něco uhrát.
Michael: Je to tak půl na půl. Určitě porazíme Voráčka s Pavelcem. I v golfu…
Co jeden na druhém obdivujete?
Martin: Jeho poctivý přístup k hokeji. Nikdy nic neošidil a dával si navíc. Po lidské stránce bych určitě lepšího bráchu mít nemohl.
Michael: Jak moc je dobrý táta. Výchovu dětí s ním probírám (směje se).
Proč jste to v hokeji každý dotáhl na jinou úroveň?
Martin: Chybělo mi trochu víc štěstí i fyzických předpokladů. Brácha má o deset kilo víc, je silovější. Můj strop byla extraliga. Okamžitě od malička jsem viděl, že je jiný než já, že je výjimečný. Na rozdíl od něj jsem já byl až do dorostu špatnej.
Michael: Brácha měl smůlu na zranění. Vyhodil si třeba rameno a přišel o draft NHL. Musím mu poděkovat, že mě od malička bral s sebou na hokej. Fandíme si a jsem rád, že to aspoň jeden z nás dotáhl daleko.
Jaké jsou vaše nejbližší společné plány?
Michael: Chceme spolu podnikat. Jednou, teď zatím nic konkrétního v plánu nemáme.
Martin: Uvidíme, jestli nám s tím třeba někdo poradí, pomůže. Budu nad tím víc přemýšlet, až skončím s hokejem. Teď mě čeká ještě sezona v Budapešti.
Jan Murárik
- Sportující dvojičky. Procházkové by zkusili hokej< Předchozí
- Sportující dvojičky. Butorovi si věří v bazénuDalší >
Počasí Kladno
