Patří k dvojicím, které můžete potkat na různých, nejen kladenských, sportovištích. Pojí je přátelství, rodinné pouto či partnerský svazek. Bratři Jan (37) a Tomáš (35) Procházkové jsou patrně nejznámější sourozeneckou dvojicí, která kdy vzešla z fotbalové líhně kladenského SK. Zahráli si nejvyšší soutěž za Most, respektive Viktorii Žižkov.
Vzpomenete si, kdy jste poprvé spolu hráli za SK?
Jan: To bylo někdy v devadesátém devátém.
Tomáš: Brácha hrál za áčko, já za dorost a asi dvakrát jsem si s ním zahrál. Naskočil jsem na posledních deset patnáct minut. V dorostu jsem hrál zálohu a v áčku, pokud si vzpomínám dobře, tak jsem byl i na hrotu.
Jak jste se tehdy na hřišti vnímali?
Tomáš: Brácha hrál defenzivního záložníka a patřil k oporám týmu.
Jan: Já ho vnímal jako talentovaného dorostence, který má na to hrát jednou profesionálně. Tuším, že tenkrát chodili z dorostu on a Tomáš Marek. Brácha si přišel za nás zaběhat (směje se), takže o nějaké spolupráci mezi námi ani nemohla být řeč.
Ani doma jste si neřekli, jak budete hrát, když spolu nastoupíte?
Jan: Tenkrát ani ne a teď se bavíme spíš až v samotném zápase. Kam jít, kam přihrát. V soukromí se o společné hře nebavíme. Jsme od sebe dva roky, takže v mládežnických družstvech jsme každý se svým týmem jezdili jedním autobusem na zápasy a rodiče s námi. Takže fotbalem jsme žili od rána do večera každý den.
Tomáš: Spíše teď ze sebe máme srandu. Když jsme byli malí, náš táta dělal v SK správce a my prakticky žili fotbalem denně. Brácha byl můj vzor. Líbila se mi jeho tvrdá hra. Na to, jak je malý, měl dobrou hlavu.
Jan: Na Tomášovi se mi líbilo, že toho umí s míčem víc než já. Asi se něco naučil, když prošel kluby jako jsou Plzeň, Mladá Boleslav, Žižkov…
Kdo měl na zdi vašeho společného pokoje víc fotbalových plakátů?
Tomáš: Měli jsme zakázáno polepovat stěny. Ale nějaké plakáty jsme tam měli. Hlavně Spartu.
Jan: Oba jí od malička fandíme, tak jsme ji měli i na zdi.
Jaký to byl pocit pak v lize proti ní hrát?
Jan: Byl to hezký pocit do té doby, než jsme s ní prohráli nula pět…
Tomáš: Souhlasím jen s tím rozdílem, že my jedna šest…
V jakém jiném sportu byste se pokusili společně vyniknout?
Jan: Tak to nevím, ale asi by to zase byl týmový sport. A kdybychom se po našem tátovi dali na hokej a ne na fotbal, tak možná v tom, ale kdoví, jak by to dopadlo…
Tomáš: Jestli bychom šli v tátových stopách, tak hokej. Mě hokej baví.
Čeho si jeden na druhém jako na sportovci nejvíc vážíte?
Tomáš: Že ho fotbal pořád baví, a že ho má rád.
Jan: Že si i on dokázal splnit dětský sen a hrát první ligu.
Máte ještě nějaký fotbalový cíl jako hráči?
Jan: Postoupit s SK do třetí ligy.
Tomáš: Souhlasím s bráchou.
Jan Murárik
Jan (vlevo) a Tomáš spolu začali za Kladno hrát stabilně až od loňského léta.
Tomáše Procházku jsme zastihli několikrát i na ledě
- Sportující dvojičky. Gálovi se nehádají a vyhrávají< Předchozí
- Sportující dvojičky. Frolíkové se spolu nejlíp cítí na golfuDalší >
