Trenérské dialogy (1). Fortuník vs. Kaberle

Na Kladensku patří mezi trenérská esa a my je ve vzájemném rozhovoru na chvíli spojili v seriálu Vašeho Kladna. První dvojici tvoří Milan „Forbes“ Fortuník a František „Kabelka“ Kaberle mladší. První vede kladenské volejbalisty, druhý pomáhá trénovat hokejové Rytíře. Oba jsou legendami ve svých sportech. Dnes zpovídá Forbes Kabelku.

Fortuník: Hraješ volejbal?
Kaberle: Nevzpomínám si, že bych někdy hrál šestkový volejbal. Beachvolejbal jsem si někdy zahrál o dovolené. A musím říct, že to bylo hodně náročné. 

Fortuník: Jako volejbalový trenér smekám před suchou přípravou hokejistou. Nejsem si jistý, jestli by ji všichni volejbalisté zvládli. Ale proč po ní máte poměrně dlouhé volno, než jdete na led? Říkám si, že bez dozoru trenéra musí jít hodně z toho, co nabrali, pryč…
Kaberle: Tenhle zvyk je přežitek z dřívějších dob. S Pavlem Paterou a Jirkou Kopeckým jsme jako trenéři před sezonou převzali mužstvo pozdě a nechtěli jsme s tímhle zvykem už hýbat. Když budeme pokračovat, další letní příprava bude v tomhle směru vypadat jinak. V červenci tři týdny volna vcelku asi mužstvu nedáme. Postaru jim kondiční trenér rozdal individuální plán přípravy a doporučil jim maximálně pět dní nic nedělat.

Fortuník: Já toho doma nejvíc odehrál v Odoleně Vodě, což je v českém volejbalovém světě něco jako hokejové Kladno. Taky je na jednom místě velké množství bývalých hráčů, reprezentantů. Mně někdy vadilo, kolik z nich se při zápasech nebo i mimo ně projevovalo jako potencionální trenéři a pořád v tom volejbale něco kritizovali nebo komentovali. Jak na tebe působilo hokejové město, když jsi tu hrál, nebo když teď trénuješ?
Kaberle: Jako hráč jsem tohle nevnímal, jako trenér různé názory bývalých hráčů vnímám. Na druhou stranu, kdyby se k našim výkonům oni nebo diváci nevyjadřovali, bylo by to špatné, protože by to znamenalo, že nemají o hokej zájem. 
Fortuník: Volejbalové hřiště je fanouškům blíž než hokejové a jsou víc slyšet…
Kaberle: To by ses divil. I když je hokejové prostředí asi hlučnější, divil by ses, co všechno někdy slyšíme… 

Fortuník: U kolektivních sportů bývalo běžné, že nejmladší uklízejí míče, puky, tahají bágly, když se někam jede, a podobně. Já se jako mladý nezastavil, až mě to někdy štvalo, ale mělo to svůj výchovný smysl, udržovalo to respekt vůči starším zkušeným hráčům a nějakou disciplínu v mužstvu. V současné době mám pocit, že tohle ze sportu mizí, že do kabiny nastoupila obrovská demokracie. Drží se tenhle zvyk u vás?
Kaberle: (směje se) Držíme to pořád. Ono by to v současné době asi ani jinak nešlo. Vždyť rozdíl mezi těmi staršími či hodně staršími a těmi hodně mladými je i přes dvacet let. U nás tak ještě fungujeme bez problémů, k nám přehnaná demokracie nedorazila.

Fortuník: V NHL jsi zažil špičkové zázemí. Dalo by se něco z toho přenést do Kladna, nebo chybí ti vyloženě něco z NHL u vás v klubu?
Kaberle: Když pominu, že je to všechno o penězích, tak bych si z NHL vzal fyzioterapeuty a kondiční trenéry na plný úvazek. Tam je to pro ně u klubu hlavní práce. Mně by se ještě tady líbilo vybavení posiloven, jaké mají v zámoří. Kdyby už na to byly peníze, tak zase není pro to na našem stadionu prostor. V těch prostorách a jejich vybavení je podle mne, kromě peněz samozřejmě, největší rozdíl. 

Fortuník: Jak dlouho trvá hokejový trénink?
Kaberle: Jeho délka se mění podle období. Mimo sezonu jsou tréninky delší. V sezoně na ledě jsou tréninky maximálně hodinové.  

Fortuník: Bylo pro vás těžké dát dohromady tým, aby si to sedlo, aby fungovala chemie?
Kaberle: Když jsme k mužstvu přišli, nebylo na hokejovém trhu moc z čeho vybírat. Věříme přesto, že pro play off jsme vybrali to nejlepší, co jsme vybrat mohli. 

Jan Murárik