Trenérské dialogy (5). Baroch vs. Maršner

Na Kladensku patří mezi trenérská esa a my je ve vzájemném rozhovoru na chvíli spojili v seriálu Vašeho Kladna. Třetí dvojici tvoří Milan Maršner a Petr Baroch. První pomáhá trénovat hokejbalisty Alpiqu, druhý zvedá prestiž kladenského baseballu i softballu. Oba pracují ve Sportovních areálech města Kladna. Dnes zpovídá Petr Baroch Milana Maršnera.

Baroch: Jak velkou má Alpiq základnu, a jak často u vás děti trénují? Ve frekvenci trénování různých věkových skupin jsou totiž u nás rozdíly. Například nejmenší děti u nás trénují jenom jednou týdně, starší až třikrát týdně a po mužích chceme, aby trénovali čtyřikrát v týdnu. U dětí jsme zařadili obratnost i atletiku.
Maršner: Máme dvě dospělá mužstva, áčko a béčko. Áčko hraje nejvyšší soutěž a béčko kladenský okres. V mládežnických kategoriích u nás hraje sto deset dětí ve věku do osmnácti let. Všichni až na béčko trénují třikrát týdně, béčko pouze jednou. Minipřípravka a přípravka má jeden z těch tří tréninků v hale na rozvoj obratnosti a koordinaci pohybů. Suplujeme tím tělocvik na prvním stupni základní školy.

Baroch: Vím o kladenském Alpiqu, že je to úspěšný tým, ale už nevím, kolik máte přesně mistrovských titulů v mužích…
Maršner: Za poslední dekádu jsme získali pět titulů a můžeme si započítat i titul z devadesátých let, který získal klub HBC Orna a my jsme jeho následovníci. 

Baroch: A kolik titulů máš ty?
Maršner: Já mám pět titulů jako trenér. Hráčskou kariéru v klubu jsem ukončil se ziskem stříbrné a bronzové medaile. 

Baroch: Dostáváš od hlavního trenéra a velké trenérské legendy Drahomíra Kadlece dostatek prostoru vyjádřit své názory vůči mužstvu?
Maršner: S Drahošem máme velice otevřený trenérský vztah. Spolupracovali jsme společně i na reprezentační úrovni. Myslím, že se vzájemně doplňujeme. Drahoš má samozřejmě hlavní slovo. Hodně mi v trenéřině pomohl a mám se od něj pořád co učit. 

Baroch: Má áčko Alpiqu před sebou nějaký nesplněný cíl?
Maršner: Vyhráli jsme všechno, co se vyhrát dalo. Neklademe si výsledkové cíle, jako třeba, že získáme deset titulů v řadě. Nám jde především o naplňování koncepce naší práce a výchovu vlastních hráčů. Potřebuje-li doplnit první mužstvo, pak hledáme hráče zvenku, kteří si dokážou vytvořit s Kladnem nějaké pouto. Dbáme o to, aby si na Kladensku aspoň částečně založili osobní život a zapadli typově do kabiny. K nám se nechodí hrát za peníze, nejsme profesionálové. Klademe si za cíl, spíše než poháry, dobrou reprezentaci města Kladna, s jehož radnicí máme dobré vztahy. 

Baroch: Jak připravujete nábory dětí?
Maršner: V rámci města se například podílíme na akcích, kde nás můžou děti a jejich rodiče vidět. Nenásilnou formou vyvíjíme aktivity pro mateřské i základní školy. 

Baroch: Co bys v kladenském hokejbalu změnil, a co vám, jako klubu, chybí?
Maršner: Pohybujeme se v uspokojivém optimu. To znamená, že jsme sehnali patřičný obnos na chod klubu. Potřebujeme ale zmodernizovat hokejbalovou arénu. Ač je krásná, tak se na ní podepsalo stáří. Je nutné renovovat mantinely a povrch hřiště. A za splněný sen bychom považovali, kdyby se nám arénu podařilo schovat pod střechu. 

Jan Murárik