Poslední mistři - Michal Dlouhý: Byli jsme generace, která se rodí jednou za sto let

S juniory získal titul a vzápětí pověsil brusle na hřebík. Michal Dlouhý (28) se od té doby vydal jinou sportovní cestou. Ta ho dovedla zatím k jednomu titulu mistra světa i Evropy v naturální kulturistice. Na vrchol hokejové kariéry vzpomíná s úsměvem.

Co se vám vybaví, když se řekne březen 2006 a vítězné finále juniorského play off nad Třincem?
Musím si vůbec vybavit, jak to bylo. S některými spoluhráči jsme měli už třetí titul. Tuším, že jsme postupovali přes Slavii, Vítkovice a ve finále jsme doma v rozhodujícím zápase vybojovali titul. Tak takhle si to pamatuju (usmívá se). 

Hrál jste levé křídlo. Jaká byla vaše úloha ve vaší lajně?
Nejvíc jsem hrál s Kazatelem a Martinem Látalem. Kazatel na finále šel do lajny s Hluchým a Tlustým. Já to v útočném pásmu boural a kluci z toho dávali góly.

Po téhle sezoně jste z velkého hokeje zmizel…
Neviděl jsem v hokeji pro sebe budoucnost. Klub se o nás, méně vytěžované hráče, nepostaral. Přitom tam byli kluci, které si Kladno mohlo vychovat pro áčko. Ale asi mělo dost jiných hráčů. Byli jsme generace, která se v hokeji rodí jednou za sto let. Zároveň je to poslední kladenská generace, z které šlo tolik kluků do NHL. O mně trenéři říkali, že kdybych měl mozek spoluhráče z juniorky Hlusičky, nebo Hlusička moje tělo, tak je to hráč pro reprezentaci. Skončil jsem s hokejem, protože jsem se rozhodl, že půjdu na vysokou školu. Svého rozhodnutí nelituju. Zalíbila se mi kulturistika a dosáhl jsem v ní větší úspěchy, než kdybych zůstal u hokeje. 

Stýkáte se s někým z vítězné juniorské party?
Některé kluky z Kladna vídám jen když se potkáme, prohodíme pár slov a zase se dlouho nevidíme. O dalších třeba vůbec nevím. 

Sledujete Rytíře?
Sleduju a občas se jdu na ně podívat. V panu Lidickém mají skvělého trenéra. Já z těch mládežnických dob vzpomínám, že jsem měl respekt z Tatíčka. A nejvíc jsem uznával Jiřího Kopeckého, pořád je to pro mě trenér číslo jedna.

Co vás letos čeká v naturální kulturistice?
Přestoupil jsem do jiné organizace, tak uvidím, jak mi to v ní už teď na jaře půjde.

Jan Murárik