To je můj koníček. Architekt Albrecht a jeho přibližovadla

Pro některé je koníček jejich práce, jiní si vedle ní ještě koníčka pěstují. Architekt Karel Albrecht v Kladně naposled dohlížel na Sletišti na stavbu střechy tribuny. Přitom jsme jej mnohdy potkali, kterak poblíž zaparkoval zvláštní dvoustopý či jednostopý dopravní prostředek.

Jak vznikl váš koníček, pořizovat si ne právě běžné stroje?
Zhruba před deseti roky jsem u kontejneru objevil nádherné staré vyhozené kolo. To mě nadchlo a od té doby sbírám nebo si pořizuji, co jezdí a je přitom neobvyklé v mém okolí. 

Největším přibližovadlem, ve kterém vás potkávám, je automobil Chevrolet HHR. Proč právě tenhle vůz?
Protože se jich u nás prodávalo pouze dvaadvacet. Je to replika vozu z roku 1942. Prodávalo se na třech místech v republice a jedním z nich bylo Kladno, takže jich tady jezdí poměrně dost… Kdysi jsem jezdil ve francouzské „kachně“ Citroënu 2CV, to bylo také zvláštní vozidlo. Odvezl jsem si v něm svoji manželku z radnice a tři roky jsem v létě v zimě jezdil jenom v „kachně“, a to, i když byly silnice hodně zasněžené (směje se). 

K rozhovoru jste dorazil na obrovské elektrické koloběžce. Co je to za typ?
Je to úžasné jednostopé ekologické vozidlo. Je rychlé, unese až dvě stě kilogramů nákladu, takže na ni můžeme s rodinou jezdit najednou až tři - já, manželka a syn. Hodí se skvěle do centra města. A nesmím zapomenout dodat, že jsou tři v republice.

Tuhle jste po pěší zóně jel na bílém retro kole, ale nevypadalo, jako kdybyste ho našel u popelnice…
To mi nechali udělat kamarádi k padesátinám. Někde v Praze montují retrokola a jezdit na něm je dřina, protože nemá přehazovačku. Zvláštních kol mám v garáži asi devět (směje se).

Máte v plánu svůj vozový park rozšířit o další ojedinělý kousek?
Chystám se koupit Citroën Méhari. Je to kabriolet a v takovém jezdili policajti ze Saint Tropez. Momentálně mám dilema, jestli koupit originál, který potřebuje rekonstrukci, nebo už rekonstruovaný, krásně nastříkaný luxusní kus. 

Stanovil jste si ve svém koníčku nějaký cíl?
Vůbec v tomhle směru cíle nemám. Spoléhám na náhodu. Takhle jsem třeba přišel ke skútru zvaném „prase“. Volal mi kamarád veteránista z jižních Čech, že ho objevil v Kladně a přesvědčil mě, že ho musím mít. Koupil jsem ho před jedenácti roky od ředitele zdravotní školy. Je starý jako já, tedy z roku 1966, má najeto sedmnáct tisíc kilometrů a prakticky od té doby mi stojí v garáži…

Jan Murárik

Jízda na kole architekta baví